Plánujete do konce roku ještě někam vyrazit? Mám pro vás tip za pár kaček, který si nemohu nechat pro sebe. Při hledání letenek za teplem jsem objevila letenky do Milána za pár kaček. Původně jsem Miláno zadávala jako přestupní stanici, neboť dostat se přímo z Prahy za fajn cenu někde do tepla není reálné. Tedy jinak, ono to reálné je, bohužel cena už nikoliv. A osobně mi nízkonákladovky nevadí


Letenky jsem objevila na Easy Jet viz zde. Ceny se samozřejmě mohou za chvilku lišit, těm kteří často takto cestují to nemusím vysvětlovat. Čím větší zájem je, tím rychleji cena letenek roste. Může se také lišit při vyhledávání pro větší skupinu lidí. Sama mám zkušenost s jinou cenou pro dva a pak jinou když započítám i děti. Mnohokrát jsem všemožně kombinovala aby cena byla co nejnižší. :) 


Upozornění: Než se pustíte do nákupu letenek, prosím koukněte na ubytování. Miláno je velmi populární destinace a ceny jsou v tomto období vyšší. Doporučuji kouknout zde nebo zde. Výhodné je většinou ubytování pro tři, kde se ubytujete ve dvoulůžkovém pokoji s přistýlkou. Vlastní zkušenost z tripu Ibiza/Malorka/Malaga, kde ubytování pro dva nebo čtyři vycházelo šíleně. Sotva jsme jely tři holky, najednou byla cena přijatelnější. :) 


Miláno za 4 kila, neber to!

čtvrtek 14. září 2017

Plánujete do konce roku ještě někam vyrazit? Mám pro vás tip za pár kaček, který si nemohu nechat pro sebe. Při hledání letenek za teplem jsem objevila letenky do Milána za pár kaček. Původně jsem Miláno zadávala jako přestupní stanici, neboť dostat se přímo z Prahy za fajn cenu někde do tepla není reálné. Tedy jinak, ono to reálné je, bohužel cena už nikoliv. A osobně mi nízkonákladovky nevadí


Letenky jsem objevila na Easy Jet viz zde. Ceny se samozřejmě mohou za chvilku lišit, těm kteří často takto cestují to nemusím vysvětlovat. Čím větší zájem je, tím rychleji cena letenek roste. Může se také lišit při vyhledávání pro větší skupinu lidí. Sama mám zkušenost s jinou cenou pro dva a pak jinou když započítám i děti. Mnohokrát jsem všemožně kombinovala aby cena byla co nejnižší. :) 


Upozornění: Než se pustíte do nákupu letenek, prosím koukněte na ubytování. Miláno je velmi populární destinace a ceny jsou v tomto období vyšší. Doporučuji kouknout zde nebo zde. Výhodné je většinou ubytování pro tři, kde se ubytujete ve dvoulůžkovém pokoji s přistýlkou. Vlastní zkušenost z tripu Ibiza/Malorka/Malaga, kde ubytování pro dva nebo čtyři vycházelo šíleně. Sotva jsme jely tři holky, najednou byla cena přijatelnější. :) 


Disneyland je prostě pohádka, kterou by měl jednou v životě zažít každý. je jedno kolik vám je, užijete si to tam v každém věku. Troufám si dokonce říct, že čím starší jste, tím více tomu propadnete. :) Já osobně jsem před branou zahodila všechny starosti a rozhodla do parku vkročit s čistou hlavou. Netušila jsem co se za branou skrývá, park jsem znala jen z fotek.  Sotva jsem pípla vstupenku a prošla turniketem, viděla jsem ho. Ten kouzelný hrad, který jsem viděla na všech fotkách. Z fleku bych se tam hned vdala v kostýmu princezny. Ulice k němu byla plná lidí a krásných kouzelných domečků. Jako fakt masakr, který za tu cestu i cenu všeho stál. Kašlat na peníze, tohle prostě musíte zažít za každou cenu. 


Koula jsem na Sebínka a ten se jen rozhlížel a nevěřil vlastním očím. V altánku hned u vstupu tancovali veverky Chip a Dale, lidé koukali, fotili a na každém z nich šel vidět takový ten upřímný úsměv. Prostě projít turniketem je jako projít do jiného světa. Kam se hrabe Harry Potter! Všichni se usmívají, obklopují postavičky, které mají buď vyhraněná místa, kde je možné se vyfotit, nebo je prostě potkáte někde cestou. Nadechla jsem se a vyrazila vstříc tomu pohádkovému dobrodružství. 

Park je plný Disney obchodů, kde je možnost koupit klasiku v podobě uší s mašličkou, plyšové pohádkové mazlíky ale i kostýmy. Chcete se stát princeznou nebo pirátem? Zde máte možnost! A výhoda? Nikdo na vás nebude koukat jako na blázna, ba naopak se můžete stát součástí fotografie dalších turistů, kteří si vás v kostýmu jednoduše spletou. Původně jsem měla také plán si jedny koupit ale nakonec jsem si řekla, že to přenechám mladším. :) 


Disneyland je rozdělený na 5 částí. Najdete tam Main street, Fantasyland, Adventureland, Frontierland a Discoveryland.  Nevěděli jsem kde začít, takže jsme prošli v klidu hlavní třídu a vydali se směrem Fantasyland, kde doporučuji začít. Je sice určen pro ty nejmenší ale nezačít tam by byl hřích. První jsme navštívili Fantasy house, který vás přenese do míst, které jsem přirovnala pohádce "Karlík a továrna na čokoládu". Jeli jsme lodičkou, do hlavy se nám vkradla melodie, kterou byste si doma nikdy dobrovolně nepustili a užívali si plavbu bláznivým světem. Myslím, že nás to velmi příjemně naladilo na další objevování. Nemluvě o tom, že jsem tu jízdu chtěla jet znovu a znovu. 
Další kroky byli již takové nezmapovatelné neboť se u všech atrakcí začali tvořit fronty. Ačkoliv jsem mohli využít možnosti "Fast Passu" (vysvětlím níže), nikdy jsme toho nevyužili. Brouzdali jsme tedy celým parkem křížem krážem a zastavili se vždy tam, kde bylo lidí méně nebo bylo vidět, že se fronta hýbe rychleji. No teď bych si za to dala facku. 


Určitě doporučuji si připravit do parku minimálně svačinu, jinak tam za meníčka utratíte majlant. Sice jsme se dvakrát v bufetu zastavili, kreditní karta v ten okamžik ale reálně brečela. :) Restaurace tam nečekejte, spíše samé fast foody, které jsou plné hranolek, hot dogu a jiných extra smažených (ne)dobrot. 

Teď už ale k samotnému finále. Ačkoliv jsme v parku strávili 14 hodin a na nohou se do docela podepsalo, nenechali jsme si ujít tu parádu, která měla přijít nakonec. U kouzelného hradu se začali tvořit hloučky už před desátou večerní. Původně jsem očekávala průvod postaviček, ten se ale nekonal a co jsem se pak dozvěděla, tak se ani často nedělá. Přišlo něco ještě velkolepějšího. Něco co mi vyrazilo dech a já se přistihla, jak si utírám slzy. Celý park najednou nějak intuitivně utichl a všechny pohledy se soustředili na hrad. No a pak to začalo. V plánu bylo natočit celou show, byla jsem ale tak dojatá, že jsem zvládla jen kousek a pak se přitulila k drahé polovičce. Ono zmíněné krátké video začátku najdete ZDE


Po ukončení projekce mi bylo najednou líto, že je konec. Vůbec se mi nechtělo zpět do reality, která je plná starostí, práce a povinností. No co už... I pohádky mají konec a ten náš se prostě blížil. Po cestě k východu jsme nakoupili ještě pár dárků a plní dojmů kráčeli k hotelovému autobusu. Bylo to neskutečné, krásné a jiné. Určitě se tam plánujeme vrátit. 

A teď už k cestě a rozpočtu

Jeli jsme autem, kterým cesta trvala cca 9 hodin. Zde záleží hlavně na zastávkách apod. Neboť jsme jeli přes den, zastavovali jsme dvakrát na jídlo, což cestu pokaždé o nějakou dobu prodloužilo.
Celou trasu jsme jeli po dálnici. V Německu klasicky na A6 a ve Francii již dle ukazatelů směr Paříž. 
Dálnice jsou do roku 2019 v Německu zdarma, takže pokud návštěvu Disneylandu plánujete, doporučuji letos nebo příští rok. Poté budete mít jízdu zpoplatněnou a jde o další výdaj. Co se týče Francie, zde se platí mýtné. Ano, je možnost to dát přes okresky ale věřte, že to za to nestojí. Prodloužíte si cestu o minimálně další dvě hodiny.

Náklady při cestě autem
1.500 Kč - Mýtné Francie 
4.000 Kč - Benzín (dali jsme to na dvě nádrže)

Vstupné Disneyland
4.500 Kč - Akční vstupenky (1 osoba 56 eur, dohromady 168 eur)
Tohle jsou ceny v případě, že si koupíte vstupenku 1 den/1 park. Pokud se rozhodnete pro návštěvu Walt Studia, cena je samozřejmě vyšší. Zde ale doporučuji vstupenku 2 dny/2 parky. 
Více o cenách najdete ZDE

Samozřejmě je dobré počítat i s výdaji v parku. Třeba pamětní mince (klasika, kterou kupujeme všude) stojí 2 eura. Hračky jsou od 10 eur až klidně po 100 éček. takže záleží na rozpočtu, který si nastavíte. U nás jsme si vyčlenili na začátku 100 euro a překročili jsme to jen o pár kaček. :) 

Ubytováni jsme byli kousek od Disneylandu (cca 1 km) takže cena za dvě noci byla vyšší. V našem případě 8.300 / 2 noci se snídaní. Určitě jde ale o něco dále sehnat ubytování i levnější. Já všechno nakupuji přes můj oblíbený portál, takže stačí kouknout TADY, kliknout termín, místo a hledat. 

Jako jo, když se na to člověk koukne, jde o vyšší částku. Věřte ale, že tohle za to stojí. 
Omlouvám se také za nedostatek fotek, neměla jsem článek vůbec v plánu a k tomu jsem byla tak okouzlená, že jsem standardně fotila minimálně. No a co je nafoceno, to je určeno spíše do rodinného alba. 

*FAST PASS - každá vstupenka má svůj čárový kód, který můžete načíst v sekci Fast pass u každé atrakce, kterou plánujete navštívit. Z přístroje vám vyleze kartička s časem, kdy se máte dostavit. Jde o půlhodinový interval, kdy máte možnost předběhnout frontu a dostat se k atrakci mnohem rychleji. 
Příklad: V 18 hod se pípnete u Pirátu s Karibiku ale karta, která vyjede může být až na čas 19:00-19:30. Takže si takhle klidně můžete projít všechny a pak se na všechny atrakce dle času dostávat prioritně. 








Disneyland Paris

středa 26. července 2017

Disneyland je prostě pohádka, kterou by měl jednou v životě zažít každý. je jedno kolik vám je, užijete si to tam v každém věku. Troufám si dokonce říct, že čím starší jste, tím více tomu propadnete. :) Já osobně jsem před branou zahodila všechny starosti a rozhodla do parku vkročit s čistou hlavou. Netušila jsem co se za branou skrývá, park jsem znala jen z fotek.  Sotva jsem pípla vstupenku a prošla turniketem, viděla jsem ho. Ten kouzelný hrad, který jsem viděla na všech fotkách. Z fleku bych se tam hned vdala v kostýmu princezny. Ulice k němu byla plná lidí a krásných kouzelných domečků. Jako fakt masakr, který za tu cestu i cenu všeho stál. Kašlat na peníze, tohle prostě musíte zažít za každou cenu. 


Koula jsem na Sebínka a ten se jen rozhlížel a nevěřil vlastním očím. V altánku hned u vstupu tancovali veverky Chip a Dale, lidé koukali, fotili a na každém z nich šel vidět takový ten upřímný úsměv. Prostě projít turniketem je jako projít do jiného světa. Kam se hrabe Harry Potter! Všichni se usmívají, obklopují postavičky, které mají buď vyhraněná místa, kde je možné se vyfotit, nebo je prostě potkáte někde cestou. Nadechla jsem se a vyrazila vstříc tomu pohádkovému dobrodružství. 

Park je plný Disney obchodů, kde je možnost koupit klasiku v podobě uší s mašličkou, plyšové pohádkové mazlíky ale i kostýmy. Chcete se stát princeznou nebo pirátem? Zde máte možnost! A výhoda? Nikdo na vás nebude koukat jako na blázna, ba naopak se můžete stát součástí fotografie dalších turistů, kteří si vás v kostýmu jednoduše spletou. Původně jsem měla také plán si jedny koupit ale nakonec jsem si řekla, že to přenechám mladším. :) 


Disneyland je rozdělený na 5 částí. Najdete tam Main street, Fantasyland, Adventureland, Frontierland a Discoveryland.  Nevěděli jsem kde začít, takže jsme prošli v klidu hlavní třídu a vydali se směrem Fantasyland, kde doporučuji začít. Je sice určen pro ty nejmenší ale nezačít tam by byl hřích. První jsme navštívili Fantasy house, který vás přenese do míst, které jsem přirovnala pohádce "Karlík a továrna na čokoládu". Jeli jsme lodičkou, do hlavy se nám vkradla melodie, kterou byste si doma nikdy dobrovolně nepustili a užívali si plavbu bláznivým světem. Myslím, že nás to velmi příjemně naladilo na další objevování. Nemluvě o tom, že jsem tu jízdu chtěla jet znovu a znovu. 
Další kroky byli již takové nezmapovatelné neboť se u všech atrakcí začali tvořit fronty. Ačkoliv jsem mohli využít možnosti "Fast Passu" (vysvětlím níže), nikdy jsme toho nevyužili. Brouzdali jsme tedy celým parkem křížem krážem a zastavili se vždy tam, kde bylo lidí méně nebo bylo vidět, že se fronta hýbe rychleji. No teď bych si za to dala facku. 


Určitě doporučuji si připravit do parku minimálně svačinu, jinak tam za meníčka utratíte majlant. Sice jsme se dvakrát v bufetu zastavili, kreditní karta v ten okamžik ale reálně brečela. :) Restaurace tam nečekejte, spíše samé fast foody, které jsou plné hranolek, hot dogu a jiných extra smažených (ne)dobrot. 

Teď už ale k samotnému finále. Ačkoliv jsme v parku strávili 14 hodin a na nohou se do docela podepsalo, nenechali jsme si ujít tu parádu, která měla přijít nakonec. U kouzelného hradu se začali tvořit hloučky už před desátou večerní. Původně jsem očekávala průvod postaviček, ten se ale nekonal a co jsem se pak dozvěděla, tak se ani často nedělá. Přišlo něco ještě velkolepějšího. Něco co mi vyrazilo dech a já se přistihla, jak si utírám slzy. Celý park najednou nějak intuitivně utichl a všechny pohledy se soustředili na hrad. No a pak to začalo. V plánu bylo natočit celou show, byla jsem ale tak dojatá, že jsem zvládla jen kousek a pak se přitulila k drahé polovičce. Ono zmíněné krátké video začátku najdete ZDE


Po ukončení projekce mi bylo najednou líto, že je konec. Vůbec se mi nechtělo zpět do reality, která je plná starostí, práce a povinností. No co už... I pohádky mají konec a ten náš se prostě blížil. Po cestě k východu jsme nakoupili ještě pár dárků a plní dojmů kráčeli k hotelovému autobusu. Bylo to neskutečné, krásné a jiné. Určitě se tam plánujeme vrátit. 

A teď už k cestě a rozpočtu

Jeli jsme autem, kterým cesta trvala cca 9 hodin. Zde záleží hlavně na zastávkách apod. Neboť jsme jeli přes den, zastavovali jsme dvakrát na jídlo, což cestu pokaždé o nějakou dobu prodloužilo.
Celou trasu jsme jeli po dálnici. V Německu klasicky na A6 a ve Francii již dle ukazatelů směr Paříž. 
Dálnice jsou do roku 2019 v Německu zdarma, takže pokud návštěvu Disneylandu plánujete, doporučuji letos nebo příští rok. Poté budete mít jízdu zpoplatněnou a jde o další výdaj. Co se týče Francie, zde se platí mýtné. Ano, je možnost to dát přes okresky ale věřte, že to za to nestojí. Prodloužíte si cestu o minimálně další dvě hodiny.

Náklady při cestě autem
1.500 Kč - Mýtné Francie 
4.000 Kč - Benzín (dali jsme to na dvě nádrže)

Vstupné Disneyland
4.500 Kč - Akční vstupenky (1 osoba 56 eur, dohromady 168 eur)
Tohle jsou ceny v případě, že si koupíte vstupenku 1 den/1 park. Pokud se rozhodnete pro návštěvu Walt Studia, cena je samozřejmě vyšší. Zde ale doporučuji vstupenku 2 dny/2 parky. 
Více o cenách najdete ZDE

Samozřejmě je dobré počítat i s výdaji v parku. Třeba pamětní mince (klasika, kterou kupujeme všude) stojí 2 eura. Hračky jsou od 10 eur až klidně po 100 éček. takže záleží na rozpočtu, který si nastavíte. U nás jsme si vyčlenili na začátku 100 euro a překročili jsme to jen o pár kaček. :) 

Ubytováni jsme byli kousek od Disneylandu (cca 1 km) takže cena za dvě noci byla vyšší. V našem případě 8.300 / 2 noci se snídaní. Určitě jde ale o něco dále sehnat ubytování i levnější. Já všechno nakupuji přes můj oblíbený portál, takže stačí kouknout TADY, kliknout termín, místo a hledat. 

Jako jo, když se na to člověk koukne, jde o vyšší částku. Věřte ale, že tohle za to stojí. 
Omlouvám se také za nedostatek fotek, neměla jsem článek vůbec v plánu a k tomu jsem byla tak okouzlená, že jsem standardně fotila minimálně. No a co je nafoceno, to je určeno spíše do rodinného alba. 

*FAST PASS - každá vstupenka má svůj čárový kód, který můžete načíst v sekci Fast pass u každé atrakce, kterou plánujete navštívit. Z přístroje vám vyleze kartička s časem, kdy se máte dostavit. Jde o půlhodinový interval, kdy máte možnost předběhnout frontu a dostat se k atrakci mnohem rychleji. 
Příklad: V 18 hod se pípnete u Pirátu s Karibiku ale karta, která vyjede může být až na čas 19:00-19:30. Takže si takhle klidně můžete projít všechny a pak se na všechny atrakce dle času dostávat prioritně. 








Všude se píše, jak je třicítka ten nejlepší věk. Člověk si buduje kariéru, je zabezpečen, popřípadě začíná pracovat na rodině. Ideální věk na svatby, skvělý sex, užívání večerních párty bez ranní bolestí hlavy, neboť z minulých let jsme přece již poučení apod. Nemluvím o všech těch jiných maličkostech, které se nám zřejmě do třicítky vyhýbají a pak najednou a nečekaně v den oslav zaklepou na dveře s transparentem "Jupíí, konečně se se poznáváme, teď to bude jízda". 

No nevím, asi jsem nebyla tenkrát doma. Jízda to sice je ale ne taková jakou jsem měla dle všech časopisů a článků očekávat. V mnoha ohledech jsem samozřejmě zodpovědná, kariéru budující matka, chováním se ale blížím občas středoškolákům. Nejhorší je, že jsem si toho vědoma a někdy je mi to docela fuk. Bohužel lidi od vás už čekají něco méně pubertálního. Takže až si tuto sobotu sfouknu z dortu 35 svíček, měla bych se dle očekávání pomalu začít poohlížet po lázních, prášcích na klouby a lékárnu obrat o všechny ty krémy na vrásky a mastičky slibující mladistvý vzhled. 


Tento věk nese mnoho úskalí a hloupých narážek. Před třicítkou byla špatná nálada prostě špatnou náladou, no ale po třicítce, nedej bože po dni 35 narozenin je to již příznakem možného přechodu, který se prostě blíží. Očekává se od vás dokonalá zodpovědnost, takže blbosti si schovejme na doma, v tomto věku bychom měly jít příkladem. Alkohol ve větším množství je tabu. Před třicítkou je totiž velmi vtipné válet se u kamarádky opilá na podlaze, s blížící se čtyřicítkou už je to ale k pláči. No, mohla bych tady napsat hromadu příkladů ale přenechám to nějakému chytrému ženskému časopisu, který to do nás stejně cpe ze všech stran. 

Jako jo, měla jsem mnoho snů a cílů, které jsem chtěla do 17.6 2017, tedy do 35 narozenin splnit. Dokonce jsem si napsala seznam, který byl delší než ten vánoční nákupní (a ten já mám vždy sakra dlouhý) ale moc jsem si z toho tedy nesplnila. Ano, na plnění snů není nikdy pozdě ale některé si prostě zaslouží lepší věk. :) Uvidíme co přinese následující rok a zda se zase za 365 dní budu mlátit do hlavy a říkat si, že jsem zase o rok starší. Nejvíce to člověk vnímá na dětech, tedy pokud se rozhodl je mít příliš brzy. Příští rok je zlomový hlavně pro dceru. Vybere si a nastoupí na střední školu, dostane občanku, budeme mít dlouhou debatu na téma ochrana, sex, antikoncepce. To bude chtít láhev něčeho ostřejšího. Pro mě, ne pro dceru. 



A ponaučení pro další roky? Absolutní zákaz kupovaní časopisů s vyretušovanou titulkou a nadpisem "Jak vypadat ve třiceti na dvacet", "I ve 40 to zvládnete jako 30" apod. Člověka to jen deptá. Jsem milující a energetická bytost ale jak se to datum blíží, poráží mě depka, která se zřejmě dostavila i díky očekávané periodě. No, sešlo se to tak hezky pohromadě. To bude v sobotu mejdan. :D 

Ale co, srát na to. Žijeme jen jednou, takže si jdu objednat velký narozeninový dort plný cukru, kterým se prej v mém věku kdy se zpomaluje metabolismus nedoporučuje. Udělat si radost nějakým dárkem a večer si pustím nějakou komedii a nacpu se popcornem. Vše to nafotím, postnu a zase si poslechnu, že jsem jako malá. 

PS: Pro zasvěcené... Ty jednodílné plavky se s dětmi do vody prostě hodí více. By mi z bikin pořád koukala prsa. :) 


Chovej se na svůj věk

středa 14. června 2017

Všude se píše, jak je třicítka ten nejlepší věk. Člověk si buduje kariéru, je zabezpečen, popřípadě začíná pracovat na rodině. Ideální věk na svatby, skvělý sex, užívání večerních párty bez ranní bolestí hlavy, neboť z minulých let jsme přece již poučení apod. Nemluvím o všech těch jiných maličkostech, které se nám zřejmě do třicítky vyhýbají a pak najednou a nečekaně v den oslav zaklepou na dveře s transparentem "Jupíí, konečně se se poznáváme, teď to bude jízda". 

No nevím, asi jsem nebyla tenkrát doma. Jízda to sice je ale ne taková jakou jsem měla dle všech časopisů a článků očekávat. V mnoha ohledech jsem samozřejmě zodpovědná, kariéru budující matka, chováním se ale blížím občas středoškolákům. Nejhorší je, že jsem si toho vědoma a někdy je mi to docela fuk. Bohužel lidi od vás už čekají něco méně pubertálního. Takže až si tuto sobotu sfouknu z dortu 35 svíček, měla bych se dle očekávání pomalu začít poohlížet po lázních, prášcích na klouby a lékárnu obrat o všechny ty krémy na vrásky a mastičky slibující mladistvý vzhled. 


Tento věk nese mnoho úskalí a hloupých narážek. Před třicítkou byla špatná nálada prostě špatnou náladou, no ale po třicítce, nedej bože po dni 35 narozenin je to již příznakem možného přechodu, který se prostě blíží. Očekává se od vás dokonalá zodpovědnost, takže blbosti si schovejme na doma, v tomto věku bychom měly jít příkladem. Alkohol ve větším množství je tabu. Před třicítkou je totiž velmi vtipné válet se u kamarádky opilá na podlaze, s blížící se čtyřicítkou už je to ale k pláči. No, mohla bych tady napsat hromadu příkladů ale přenechám to nějakému chytrému ženskému časopisu, který to do nás stejně cpe ze všech stran. 

Jako jo, měla jsem mnoho snů a cílů, které jsem chtěla do 17.6 2017, tedy do 35 narozenin splnit. Dokonce jsem si napsala seznam, který byl delší než ten vánoční nákupní (a ten já mám vždy sakra dlouhý) ale moc jsem si z toho tedy nesplnila. Ano, na plnění snů není nikdy pozdě ale některé si prostě zaslouží lepší věk. :) Uvidíme co přinese následující rok a zda se zase za 365 dní budu mlátit do hlavy a říkat si, že jsem zase o rok starší. Nejvíce to člověk vnímá na dětech, tedy pokud se rozhodl je mít příliš brzy. Příští rok je zlomový hlavně pro dceru. Vybere si a nastoupí na střední školu, dostane občanku, budeme mít dlouhou debatu na téma ochrana, sex, antikoncepce. To bude chtít láhev něčeho ostřejšího. Pro mě, ne pro dceru. 



A ponaučení pro další roky? Absolutní zákaz kupovaní časopisů s vyretušovanou titulkou a nadpisem "Jak vypadat ve třiceti na dvacet", "I ve 40 to zvládnete jako 30" apod. Člověka to jen deptá. Jsem milující a energetická bytost ale jak se to datum blíží, poráží mě depka, která se zřejmě dostavila i díky očekávané periodě. No, sešlo se to tak hezky pohromadě. To bude v sobotu mejdan. :D 

Ale co, srát na to. Žijeme jen jednou, takže si jdu objednat velký narozeninový dort plný cukru, kterým se prej v mém věku kdy se zpomaluje metabolismus nedoporučuje. Udělat si radost nějakým dárkem a večer si pustím nějakou komedii a nacpu se popcornem. Vše to nafotím, postnu a zase si poslechnu, že jsem jako malá. 

PS: Pro zasvěcené... Ty jednodílné plavky se s dětmi do vody prostě hodí více. By mi z bikin pořád koukala prsa. :) 


Ještě před měsícem jsem seděla doma celá natěšená a v duchu si balila všechny nezbytnosti na tuto neplánovanou cestu. Neplánovaná proto, neboť jsem prostě v amoku koupila levné letenky na Ibizu a vůbec jsem v ten okamžik nepřemýšlela co hlídání, práce, mé večery se skleničkou na terase, kdy jsem poslouchala souseda hrát na kytaru své milé. Prostě vše se najednou někde ztratilo. Jako jo, ty večery, nebo soused, to ještě chápu... Zapomenout ale na děti, to už je jinej level. :D

No nicméně mám skvělou tchyni a tchána, kteří na otázku "Co děláte 16 až 20.5?" odpověděli bez otázek jen "Pohlídáme je." No nejsou úžasní? Pak už šlo vše samo, tedy nešlo, hromadu jsem musela zajistit. Kuba na tyto věci nikdy nebyl. Stačí mu kartáček, dvoje trenýrky, 50 krém na slunce a popřípadě karta. Ne, není snob, je prostě takovej minimalista. :) To já jsem úplný opak. Vše je třeba naplánovat, zařídit pojištění, samozřejmě že pro oba. Donutit ho k výběru hotelu, kouknout se co je okolo a co musíme vidět, popřípadě pak mu po večer dělat prezentace, kde jsem jako co našla a tak. No větší sranda než ve Vyvolených.


U mě bylo jasné, co v batohu bude a co může v klidu zůstat doma. Jako klasická blogerka jsem vytáhla hlavně novou kameru, kterou jsem koupila za super cenu u Honzypower banku, protože člověk nikdy neví kdy bude potřebovat dobít a nechybí ani kamarád v podobě Olympusu. Klasická trojka na zachycení všeho co spatří mé oči a bude to dle mého úsudku stát za to. :)

Oblečení jsem moc neřešila, věděla jsem, že se má teplota pohybovat vysoko. Už měsíc před odletem jsem si Ibizu dala do aplikace počasí na sledování a denně koukala v jaké kose jsem a v jakém vedru se budu budit. Kuba nechápe proč to dělám ale prostě mám ráda vše pod kontrolou. Na cestu vyhrály džíny, triko a parka, kterou jsem ve finále ani nevytáhla z batohu. Jinak jsem brala košilky, kraťasy, leginy, šaty a plavky. Říkala jsem si, že pokud budu potřebovat cokoliv, prostě to v akutním případě koupím. Stála jsem si za tím, že jedu s batohem a nehodlala jsem to měnit.

Pak přišla na řadu kosmetika. Jako jo, přiznávám, že jsem nebrala skoro žádnou. Říkala jsem si, že slunce pleti jen prospěje, takže make-up a podobné blbosti jsem nechala doma. Hodila jsem si do batohu jen řasenku, věci na obočí a tvářenku. Klasika v podobě sprcháče a šampónu taky nechyběla. Vím, že na hotelu jsou většinou tyto věci ale já na to nikdy nebyla, není nad to co znáte a víte, že vám nevysuší pokožku, navíc pak u snídaně nevoníte jako půlka hotelu.

Co ale bylo nejdůležitější? Opalovací prostředky. Na ty prostě když zapomenete, jste v pr..čicích. Já osobně jsem ten typ co se opaluje sotva se na slunce podívá a k tomu jdu hned do té super čokoládové barvy (ach jo, díky genetiko).  Bohužel u moře to tak moc nefunguje a ochrana má najednou úplně jiný význam, nemluvě o Kubovi. Jako ředitel vápenky to úplně není, bohužel se sluncem je asi stejný kámoš, jako já s veškerým hmyzem. Takže jsme vsadili na jistotu, kterou známe a přibalili všem zřejmě známý Panthenol Omega. Jako přiznávám, že jsem ve finále nepoužila mléko na opalování, líbilo se mi, jak mi pokožka hnědne. Stala jsem se ale velká kamarádka spreje po opalování. První den jsem to totiž moc nevychytala a můj krk a čelo zářili až do vesmíru. Když jsem tak ale koukala ráno u snídaně na sousedy, viděla jsem, že nejsem s Kubou jediná. Sprej jsme pak nakonec půjčovali i páru, který měl terasu vedle nás a ve finále jsme jim zbytek před odletem nechali.


No suma sumáru, ve finále jsem toho netahala moc, ono na těch pár dní půl skříně nepotřebujete. Fakt nerozumím lidem, kteří při týdenní dovolené tahají dva kufry a denně se šestkrát převlíknou. Na tohle já jsem nikdy nebyla a jsem za to ráda. Kuba se taky vlezl do batohu, takže jsme ho v úterý 16. května jen hodili na záda, zavolali UBER a všechnu práci, povinnosti a jiné stereotypní věci nechali za dveřmi bytu.

A co se dělo dál? To jsem se pro vás s Kubou snažila sestříhat v následujícím videu. Takže play a potom dočíst zbytek. :) A ne, že ne. Vidím to. :D A než začnete nadávat, že je to malé, tak se vžijte do kůže člověka, který má s videem společného velké prd a je to vlastně poprvé kdy se snaží video vložit do článku. Takže pokud víte jak to zvětšit, jsem k dispozici na mailu. :)


Hezký to tam je, že? :) Jako asi tak. Ibiza je fakt party ostrov, kde se večer prostě pobavíte pokud jste ten party typ. Pokud nejste nebo máte toto party období za sebou, bude tam na vás moc naháněčů, opilých poláků (jako fakt, bylo jich tam mraky, měli snad prázdniny nebo co) a také moc moc kraválu. 
Ne, že bych byla nějaká puťka co chodí spát v deset se západem slunce a případné rušiče okřikovala s výhrůžkou nočního klidu, ale vše má své hranice. Když už drink, tak klidně na pláži nebo u bazénu hotelu. Kraválu si člověk užije dost i doma. :)

Co musíte vidět pokud se na Ibizu chystáte? 

Pevnost Dalt Vila / Přístav / Centrum 
Ano, večer patří barům, alkoholu a možná náhodným známostem. :) Den jde ale užít lépe než jen u hotelového bazénu. Procházka do centra je podmínkou. Sice byla trošku delší ale stála za to. Po cestě najdete mnoho krámu se suvenýry, hospůdky, kde se najíte za dobrou cenu a většinou velmi usměvavé lidi, kteří jsou díky prostřední plní energie, vstřícnosti a ochotou. Doporučujeme navštívit pevnost, která leží ihned u přístavu v centru. Vstup na některá místa je zdarma a výhled z vrcholu na celé město k nezaplacení. My se na ní dostali náhodou a neplánovaně. V podhradí jsme objevili ovocný trh, kde jsem si koupila prví letošní broskev a vychutnávala si jí v historickém centru. 


Formentera 
Místo, kam prostě musíte. Zpáteční lístek vás přijde na 20 eur/ osoba. Pokud vlastníte řidičák, určitě ho nezapomeňte. Můžete si totiž ihned po vylodění na ostrově půjčit skútr a lehce se dostat na tu nejkrásnější pláž, která nese jméno Playa de illetas. Jako ano, dostanete se tam i na kole nebo pešky jako my ale hodina a půl bude fuč. Šli jsme celou dobu po krásné pláži, takže to bylo příjemnější, ale i tak. Na skútru to bude větší pohoda. Pláž je dokonalá, což jde vidět už ve videu, takže o krásné fotky nebude nouze. :)


Cala Comte 
Pláž, která mi byla doporučena čtenářkou. Vyčlenili jsme si na to poslední den a konečně půjčili skůtr. Kuba byl ve svém živlu a já se pořád lepila k sedátku. :) Na pláži jsme z hotelu byli za 20 minut, takže pohodička. Do vody jsme nešli neboť bylo všude plno ale prošli jsme se po pláži, která měla dokonalý výhled na průzračně modré moře. Dali jsem si drink, řekli si, že se asi konečně vezmeme a nasedli na stoj. Původně jsme měli v plánu tam zůstat ale neboť se plány změnili, do centra jsme se vrátili tak, že jsme jeli okolo celého spodního podřeží. Objevili jsme mnoho krásných míst a asi se do sebe znovu zamilovali. Ta pohoda, slunce a čas bez dětí je prostě super.


Asi se zde už nikdy nevrátíme, neboť zde není co objevovat ale vám, kteří jste Ibizu ještě nenavštívili ji ze srdce doporučuji. Lentenky jsme koupili celkem za cca 2.800 pro oba, tedy 1.400 na hlavu. Tato cena je sice v létě nereálná ale květen nebo přelom září/října už ano. Já je ulovila na oblíbeném portálu u druhého Honzy, zde. A počasí? Celou dobu prostě vedro, kraťásky, voda ve spreji a pohoda. Bundu ani mikču jsem nevytáhla ani při večerní procházce.

Uff, konec. Omlouvám se za fotky, spíše jsem drželo v ruce buď kameru nebo ruku Kuby, takže mě to omlouvá. Věřím ale, že jste i s málem spokojení a třeba jsem vás trochu popostrčila si na tento Španělský ostrov zaletět.




IBIZA & FORMENTERA TRIP

pondělí 12. června 2017

Ještě před měsícem jsem seděla doma celá natěšená a v duchu si balila všechny nezbytnosti na tuto neplánovanou cestu. Neplánovaná proto, neboť jsem prostě v amoku koupila levné letenky na Ibizu a vůbec jsem v ten okamžik nepřemýšlela co hlídání, práce, mé večery se skleničkou na terase, kdy jsem poslouchala souseda hrát na kytaru své milé. Prostě vše se najednou někde ztratilo. Jako jo, ty večery, nebo soused, to ještě chápu... Zapomenout ale na děti, to už je jinej level. :D

No nicméně mám skvělou tchyni a tchána, kteří na otázku "Co děláte 16 až 20.5?" odpověděli bez otázek jen "Pohlídáme je." No nejsou úžasní? Pak už šlo vše samo, tedy nešlo, hromadu jsem musela zajistit. Kuba na tyto věci nikdy nebyl. Stačí mu kartáček, dvoje trenýrky, 50 krém na slunce a popřípadě karta. Ne, není snob, je prostě takovej minimalista. :) To já jsem úplný opak. Vše je třeba naplánovat, zařídit pojištění, samozřejmě že pro oba. Donutit ho k výběru hotelu, kouknout se co je okolo a co musíme vidět, popřípadě pak mu po večer dělat prezentace, kde jsem jako co našla a tak. No větší sranda než ve Vyvolených.


U mě bylo jasné, co v batohu bude a co může v klidu zůstat doma. Jako klasická blogerka jsem vytáhla hlavně novou kameru, kterou jsem koupila za super cenu u Honzypower banku, protože člověk nikdy neví kdy bude potřebovat dobít a nechybí ani kamarád v podobě Olympusu. Klasická trojka na zachycení všeho co spatří mé oči a bude to dle mého úsudku stát za to. :)

Oblečení jsem moc neřešila, věděla jsem, že se má teplota pohybovat vysoko. Už měsíc před odletem jsem si Ibizu dala do aplikace počasí na sledování a denně koukala v jaké kose jsem a v jakém vedru se budu budit. Kuba nechápe proč to dělám ale prostě mám ráda vše pod kontrolou. Na cestu vyhrály džíny, triko a parka, kterou jsem ve finále ani nevytáhla z batohu. Jinak jsem brala košilky, kraťasy, leginy, šaty a plavky. Říkala jsem si, že pokud budu potřebovat cokoliv, prostě to v akutním případě koupím. Stála jsem si za tím, že jedu s batohem a nehodlala jsem to měnit.

Pak přišla na řadu kosmetika. Jako jo, přiznávám, že jsem nebrala skoro žádnou. Říkala jsem si, že slunce pleti jen prospěje, takže make-up a podobné blbosti jsem nechala doma. Hodila jsem si do batohu jen řasenku, věci na obočí a tvářenku. Klasika v podobě sprcháče a šampónu taky nechyběla. Vím, že na hotelu jsou většinou tyto věci ale já na to nikdy nebyla, není nad to co znáte a víte, že vám nevysuší pokožku, navíc pak u snídaně nevoníte jako půlka hotelu.

Co ale bylo nejdůležitější? Opalovací prostředky. Na ty prostě když zapomenete, jste v pr..čicích. Já osobně jsem ten typ co se opaluje sotva se na slunce podívá a k tomu jdu hned do té super čokoládové barvy (ach jo, díky genetiko).  Bohužel u moře to tak moc nefunguje a ochrana má najednou úplně jiný význam, nemluvě o Kubovi. Jako ředitel vápenky to úplně není, bohužel se sluncem je asi stejný kámoš, jako já s veškerým hmyzem. Takže jsme vsadili na jistotu, kterou známe a přibalili všem zřejmě známý Panthenol Omega. Jako přiznávám, že jsem ve finále nepoužila mléko na opalování, líbilo se mi, jak mi pokožka hnědne. Stala jsem se ale velká kamarádka spreje po opalování. První den jsem to totiž moc nevychytala a můj krk a čelo zářili až do vesmíru. Když jsem tak ale koukala ráno u snídaně na sousedy, viděla jsem, že nejsem s Kubou jediná. Sprej jsme pak nakonec půjčovali i páru, který měl terasu vedle nás a ve finále jsme jim zbytek před odletem nechali.


No suma sumáru, ve finále jsem toho netahala moc, ono na těch pár dní půl skříně nepotřebujete. Fakt nerozumím lidem, kteří při týdenní dovolené tahají dva kufry a denně se šestkrát převlíknou. Na tohle já jsem nikdy nebyla a jsem za to ráda. Kuba se taky vlezl do batohu, takže jsme ho v úterý 16. května jen hodili na záda, zavolali UBER a všechnu práci, povinnosti a jiné stereotypní věci nechali za dveřmi bytu.

A co se dělo dál? To jsem se pro vás s Kubou snažila sestříhat v následujícím videu. Takže play a potom dočíst zbytek. :) A ne, že ne. Vidím to. :D A než začnete nadávat, že je to malé, tak se vžijte do kůže člověka, který má s videem společného velké prd a je to vlastně poprvé kdy se snaží video vložit do článku. Takže pokud víte jak to zvětšit, jsem k dispozici na mailu. :)


Hezký to tam je, že? :) Jako asi tak. Ibiza je fakt party ostrov, kde se večer prostě pobavíte pokud jste ten party typ. Pokud nejste nebo máte toto party období za sebou, bude tam na vás moc naháněčů, opilých poláků (jako fakt, bylo jich tam mraky, měli snad prázdniny nebo co) a také moc moc kraválu. 
Ne, že bych byla nějaká puťka co chodí spát v deset se západem slunce a případné rušiče okřikovala s výhrůžkou nočního klidu, ale vše má své hranice. Když už drink, tak klidně na pláži nebo u bazénu hotelu. Kraválu si člověk užije dost i doma. :)

Co musíte vidět pokud se na Ibizu chystáte? 

Pevnost Dalt Vila / Přístav / Centrum 
Ano, večer patří barům, alkoholu a možná náhodným známostem. :) Den jde ale užít lépe než jen u hotelového bazénu. Procházka do centra je podmínkou. Sice byla trošku delší ale stála za to. Po cestě najdete mnoho krámu se suvenýry, hospůdky, kde se najíte za dobrou cenu a většinou velmi usměvavé lidi, kteří jsou díky prostřední plní energie, vstřícnosti a ochotou. Doporučujeme navštívit pevnost, která leží ihned u přístavu v centru. Vstup na některá místa je zdarma a výhled z vrcholu na celé město k nezaplacení. My se na ní dostali náhodou a neplánovaně. V podhradí jsme objevili ovocný trh, kde jsem si koupila prví letošní broskev a vychutnávala si jí v historickém centru. 


Formentera 
Místo, kam prostě musíte. Zpáteční lístek vás přijde na 20 eur/ osoba. Pokud vlastníte řidičák, určitě ho nezapomeňte. Můžete si totiž ihned po vylodění na ostrově půjčit skútr a lehce se dostat na tu nejkrásnější pláž, která nese jméno Playa de illetas. Jako ano, dostanete se tam i na kole nebo pešky jako my ale hodina a půl bude fuč. Šli jsme celou dobu po krásné pláži, takže to bylo příjemnější, ale i tak. Na skútru to bude větší pohoda. Pláž je dokonalá, což jde vidět už ve videu, takže o krásné fotky nebude nouze. :)


Cala Comte 
Pláž, která mi byla doporučena čtenářkou. Vyčlenili jsme si na to poslední den a konečně půjčili skůtr. Kuba byl ve svém živlu a já se pořád lepila k sedátku. :) Na pláži jsme z hotelu byli za 20 minut, takže pohodička. Do vody jsme nešli neboť bylo všude plno ale prošli jsme se po pláži, která měla dokonalý výhled na průzračně modré moře. Dali jsem si drink, řekli si, že se asi konečně vezmeme a nasedli na stoj. Původně jsme měli v plánu tam zůstat ale neboť se plány změnili, do centra jsme se vrátili tak, že jsme jeli okolo celého spodního podřeží. Objevili jsme mnoho krásných míst a asi se do sebe znovu zamilovali. Ta pohoda, slunce a čas bez dětí je prostě super.


Asi se zde už nikdy nevrátíme, neboť zde není co objevovat ale vám, kteří jste Ibizu ještě nenavštívili ji ze srdce doporučuji. Lentenky jsme koupili celkem za cca 2.800 pro oba, tedy 1.400 na hlavu. Tato cena je sice v létě nereálná ale květen nebo přelom září/října už ano. Já je ulovila na oblíbeném portálu u druhého Honzy, zde. A počasí? Celou dobu prostě vedro, kraťásky, voda ve spreji a pohoda. Bundu ani mikču jsem nevytáhla ani při večerní procházce.

Uff, konec. Omlouvám se za fotky, spíše jsem drželo v ruce buď kameru nebo ruku Kuby, takže mě to omlouvá. Věřím ale, že jste i s málem spokojení a třeba jsem vás trochu popostrčila si na tento Španělský ostrov zaletět.




Když jsem si přečetla úvodník nové ELLE, který prostřednictvím šéfredaktorky Andrejky Běhounkové  otevřeně položil jednoduchou otázku, zamyslela jsem se nad tím, jak bych odpověděla. Prvně mě nic nenapadlo ale pak jsem nastavila tvář slunci, zavřela oči, nadechla se a položila si otázku nahlas. “Co mě dělá OPRAVDU šťastnou?”. Je jedno zda jde o denní rituály, padnoucí džíny nebo jen polibek na čelo od pana božského. Hlava byla najednou plná štěstí, vzpomínek a uvědomění, že je toho opravdu mnoho. Nejedná se o hmotné statky či nedosažitelné cíle, které štěstí jen představují ale o drobnosti, které jsou na dosah ruky. 


Ranní kafe do postele. Večerní přitulení. Vzduch vonící bouřkou. Letní teplé noci. Písek mezi prsty. Pohlazení. Ranní polibek. Jednoduché šaty, které dokonale sedí. Mentolový lesk na rty. Jahodové smoothie s trochou máty. Pečená pikantní zelenina. Spánek v čerstvě vypraném povlečení. Noční otevřené okno. Pivoňky. Tajná kostička čokolády. Smích. Vanilková zmrzlina. Knížka, která vám dá více než jen písmenka. Dobře vyfocená fotka. Vychlazená citronová limonáda. ON. Vůně palačinek. Čerstvé bylinky na na chlebu s křupavou kůrkou. Když mi myje vlasy. Syrové těsto na koláč. Obejmutí mých dětí. Ruka v ruce. Louky plné květů. Šumění moře. Fotografie z cest. Kuřecí polévka když mi není nejlépe. Občasná rebélie. Houpací síť. Mražené maliny v horkém dni. 

Mohla bych tady pokračovat v seznamu ještě hodně dlouho neboť těch maličkostí je tolik, že jde člověku až hlava kolem. Věřím, že takových drobností máme všichni mnoho, jen si to v tom uspěchaném čase neuvědomíme. Stále se někam ženeme a neuvědomujeme si podstatu štěstí jako takového. 

Zastavte se, nadechněte se, ulehněte třeba do trávy a najděte v sobě těch milion malých věcí, které nám vykouzlí úsměv na rtech. Buďme alespoň občas snílkem, který se snů nebojí a umí zastavit a vypnout. Přejme sobě i všem okolo jen to nej, ono na té karmě něco bude. Napište si seznam svého štěstí a když bude nejhůř, uvařte si čaj nebo otevřete skvělou láhev a čtěte. Má to blahodárné účinky. :) 


Co mě dělá opravdu šťastnou?

středa 24. května 2017

Když jsem si přečetla úvodník nové ELLE, který prostřednictvím šéfredaktorky Andrejky Běhounkové  otevřeně položil jednoduchou otázku, zamyslela jsem se nad tím, jak bych odpověděla. Prvně mě nic nenapadlo ale pak jsem nastavila tvář slunci, zavřela oči, nadechla se a položila si otázku nahlas. “Co mě dělá OPRAVDU šťastnou?”. Je jedno zda jde o denní rituály, padnoucí džíny nebo jen polibek na čelo od pana božského. Hlava byla najednou plná štěstí, vzpomínek a uvědomění, že je toho opravdu mnoho. Nejedná se o hmotné statky či nedosažitelné cíle, které štěstí jen představují ale o drobnosti, které jsou na dosah ruky. 


Ranní kafe do postele. Večerní přitulení. Vzduch vonící bouřkou. Letní teplé noci. Písek mezi prsty. Pohlazení. Ranní polibek. Jednoduché šaty, které dokonale sedí. Mentolový lesk na rty. Jahodové smoothie s trochou máty. Pečená pikantní zelenina. Spánek v čerstvě vypraném povlečení. Noční otevřené okno. Pivoňky. Tajná kostička čokolády. Smích. Vanilková zmrzlina. Knížka, která vám dá více než jen písmenka. Dobře vyfocená fotka. Vychlazená citronová limonáda. ON. Vůně palačinek. Čerstvé bylinky na na chlebu s křupavou kůrkou. Když mi myje vlasy. Syrové těsto na koláč. Obejmutí mých dětí. Ruka v ruce. Louky plné květů. Šumění moře. Fotografie z cest. Kuřecí polévka když mi není nejlépe. Občasná rebélie. Houpací síť. Mražené maliny v horkém dni. 

Mohla bych tady pokračovat v seznamu ještě hodně dlouho neboť těch maličkostí je tolik, že jde člověku až hlava kolem. Věřím, že takových drobností máme všichni mnoho, jen si to v tom uspěchaném čase neuvědomíme. Stále se někam ženeme a neuvědomujeme si podstatu štěstí jako takového. 

Zastavte se, nadechněte se, ulehněte třeba do trávy a najděte v sobě těch milion malých věcí, které nám vykouzlí úsměv na rtech. Buďme alespoň občas snílkem, který se snů nebojí a umí zastavit a vypnout. Přejme sobě i všem okolo jen to nej, ono na té karmě něco bude. Napište si seznam svého štěstí a když bude nejhůř, uvařte si čaj nebo otevřete skvělou láhev a čtěte. Má to blahodárné účinky. :) 


Používá technologii služby Blogger.
© ANGEL INSPIRATION. Design by Fearne.