Cestuj, miluj, žij

Ve 34 letech se rozhodnout pro cestování (místo teplého místa v kanclu a pravidelného příjmu) bylo stejně složité, jako mít dítě ve dvaceti. Krásná představa ale realita je jinde. No co ale... Když jsem zvládla vychovat dvě děti, zvládnu i cestovat a přitom vydělávat na účty, kterých se nikdy nezbavíte. Když říkám nikdy, myslím tím vážně nikdy. Ano, s výhrou sportky to bude vše jednodušší ale účty tady budou pořád, jen vás to nebude tak bolet.


Nutkání se posunout dále

Výhoda digitálního nomáda je ta, že může pracovat z jakéhokoliv místa na světe s připojením k internetu. Internet, počítač, kreativita a um je totiž to jediné co potřebují. 

Vysedávání v kanceláři již není IN a cestování či poznáváních novým míst probouzí kreativitu, kteří mnozí potřebují. Stejně jako já. Sedět v kanceláři je možná při nástupu do nového zaměstnání výhodou, časem se z toho ale stává stereotyp, který kreativitu zabíjí. Ráno vstáváme v sedm, utíkáme na metro a v osm šup do křesla v kanclu. Ze začátku super, poznáme nové lidi, pokecáme u oběda ale v okamžiku kdy se vrátíme ke stolu, tělo se vrací do zajetého režimu. Režimu jenž nás nutí se těšit na čtvrtou kdy nám skončí směna a letí se domů. 

Veřejné tajemství aneb dostala jsem to...

... ano, víme, že to přijde. Jsme si toho vědomy každý, každičký měsíc. Buď vám napoví menstruační kalendář nebo tělo samotné. Z přírodních dvojek se najednou stanou trojky, které sice na pohled vypadají ještě více sexy, bohužel na dotek už odjišťujete pistol schovanou v kabelce. Nafouknuté břicho vyvolává gratulace k těhotenství a všechny hadry jsou vám tak nějak těsné.