Všude se píše, jak je třicítka ten nejlepší věk. Člověk si buduje kariéru, je zabezpečen, popřípadě začíná pracovat na rodině. Ideální věk na svatby, skvělý sex, užívání večerních párty bez ranní bolestí hlavy, neboť z minulých let jsme přece již poučení apod. Nemluvím o všech těch jiných maličkostech, které se nám zřejmě do třicítky vyhýbají a pak najednou a nečekaně v den oslav zaklepou na dveře s transparentem "Jupíí, konečně se se poznáváme, teď to bude jízda". 

No nevím, asi jsem nebyla tenkrát doma. Jízda to sice je ale ne taková jakou jsem měla dle všech časopisů a článků očekávat. V mnoha ohledech jsem samozřejmě zodpovědná, kariéru budující matka, chováním se ale blížím občas středoškolákům. Nejhorší je, že jsem si toho vědoma a někdy je mi to docela fuk. Bohužel lidi od vás už čekají něco méně pubertálního. Takže až si tuto sobotu sfouknu z dortu 35 svíček, měla bych se dle očekávání pomalu začít poohlížet po lázních, prášcích na klouby a lékárnu obrat o všechny ty krémy na vrásky a mastičky slibující mladistvý vzhled. 


Tento věk nese mnoho úskalí a hloupých narážek. Před třicítkou byla špatná nálada prostě špatnou náladou, no ale po třicítce, nedej bože po dni 35 narozenin je to již příznakem možného přechodu, který se prostě blíží. Očekává se od vás dokonalá zodpovědnost, takže blbosti si schovejme na doma, v tomto věku bychom měly jít příkladem. Alkohol ve větším množství je tabu. Před třicítkou je totiž velmi vtipné válet se u kamarádky opilá na podlaze, s blížící se čtyřicítkou už je to ale k pláči. No, mohla bych tady napsat hromadu příkladů ale přenechám to nějakému chytrému ženskému časopisu, který to do nás stejně cpe ze všech stran. 

Jako jo, měla jsem mnoho snů a cílů, které jsem chtěla do 17.6 2017, tedy do 35 narozenin splnit. Dokonce jsem si napsala seznam, který byl delší než ten vánoční nákupní (a ten já mám vždy sakra dlouhý) ale moc jsem si z toho tedy nesplnila. Ano, na plnění snů není nikdy pozdě ale některé si prostě zaslouží lepší věk. :) Uvidíme co přinese následující rok a zda se zase za 365 dní budu mlátit do hlavy a říkat si, že jsem zase o rok starší. Nejvíce to člověk vnímá na dětech, tedy pokud se rozhodl je mít příliš brzy. Příští rok je zlomový hlavně pro dceru. Vybere si a nastoupí na střední školu, dostane občanku, budeme mít dlouhou debatu na téma ochrana, sex, antikoncepce. To bude chtít láhev něčeho ostřejšího. Pro mě, ne pro dceru. 



A ponaučení pro další roky? Absolutní zákaz kupovaní časopisů s vyretušovanou titulkou a nadpisem "Jak vypadat ve třiceti na dvacet", "I ve 40 to zvládnete jako 30" apod. Člověka to jen deptá. Jsem milující a energetická bytost ale jak se to datum blíží, poráží mě depka, která se zřejmě dostavila i díky očekávané periodě. No, sešlo se to tak hezky pohromadě. To bude v sobotu mejdan. :D 

Ale co, srát na to. Žijeme jen jednou, takže si jdu objednat velký narozeninový dort plný cukru, kterým se prej v mém věku kdy se zpomaluje metabolismus nedoporučuje. Udělat si radost nějakým dárkem a večer si pustím nějakou komedii a nacpu se popcornem. Vše to nafotím, postnu a zase si poslechnu, že jsem jako malá. 

PS: Pro zasvěcené... Ty jednodílné plavky se s dětmi do vody prostě hodí více. By mi z bikin pořád koukala prsa. :) 


Chovej se na svůj věk

středa 14. června 2017

Všude se píše, jak je třicítka ten nejlepší věk. Člověk si buduje kariéru, je zabezpečen, popřípadě začíná pracovat na rodině. Ideální věk na svatby, skvělý sex, užívání večerních párty bez ranní bolestí hlavy, neboť z minulých let jsme přece již poučení apod. Nemluvím o všech těch jiných maličkostech, které se nám zřejmě do třicítky vyhýbají a pak najednou a nečekaně v den oslav zaklepou na dveře s transparentem "Jupíí, konečně se se poznáváme, teď to bude jízda". 

No nevím, asi jsem nebyla tenkrát doma. Jízda to sice je ale ne taková jakou jsem měla dle všech časopisů a článků očekávat. V mnoha ohledech jsem samozřejmě zodpovědná, kariéru budující matka, chováním se ale blížím občas středoškolákům. Nejhorší je, že jsem si toho vědoma a někdy je mi to docela fuk. Bohužel lidi od vás už čekají něco méně pubertálního. Takže až si tuto sobotu sfouknu z dortu 35 svíček, měla bych se dle očekávání pomalu začít poohlížet po lázních, prášcích na klouby a lékárnu obrat o všechny ty krémy na vrásky a mastičky slibující mladistvý vzhled. 


Tento věk nese mnoho úskalí a hloupých narážek. Před třicítkou byla špatná nálada prostě špatnou náladou, no ale po třicítce, nedej bože po dni 35 narozenin je to již příznakem možného přechodu, který se prostě blíží. Očekává se od vás dokonalá zodpovědnost, takže blbosti si schovejme na doma, v tomto věku bychom měly jít příkladem. Alkohol ve větším množství je tabu. Před třicítkou je totiž velmi vtipné válet se u kamarádky opilá na podlaze, s blížící se čtyřicítkou už je to ale k pláči. No, mohla bych tady napsat hromadu příkladů ale přenechám to nějakému chytrému ženskému časopisu, který to do nás stejně cpe ze všech stran. 

Jako jo, měla jsem mnoho snů a cílů, které jsem chtěla do 17.6 2017, tedy do 35 narozenin splnit. Dokonce jsem si napsala seznam, který byl delší než ten vánoční nákupní (a ten já mám vždy sakra dlouhý) ale moc jsem si z toho tedy nesplnila. Ano, na plnění snů není nikdy pozdě ale některé si prostě zaslouží lepší věk. :) Uvidíme co přinese následující rok a zda se zase za 365 dní budu mlátit do hlavy a říkat si, že jsem zase o rok starší. Nejvíce to člověk vnímá na dětech, tedy pokud se rozhodl je mít příliš brzy. Příští rok je zlomový hlavně pro dceru. Vybere si a nastoupí na střední školu, dostane občanku, budeme mít dlouhou debatu na téma ochrana, sex, antikoncepce. To bude chtít láhev něčeho ostřejšího. Pro mě, ne pro dceru. 



A ponaučení pro další roky? Absolutní zákaz kupovaní časopisů s vyretušovanou titulkou a nadpisem "Jak vypadat ve třiceti na dvacet", "I ve 40 to zvládnete jako 30" apod. Člověka to jen deptá. Jsem milující a energetická bytost ale jak se to datum blíží, poráží mě depka, která se zřejmě dostavila i díky očekávané periodě. No, sešlo se to tak hezky pohromadě. To bude v sobotu mejdan. :D 

Ale co, srát na to. Žijeme jen jednou, takže si jdu objednat velký narozeninový dort plný cukru, kterým se prej v mém věku kdy se zpomaluje metabolismus nedoporučuje. Udělat si radost nějakým dárkem a večer si pustím nějakou komedii a nacpu se popcornem. Vše to nafotím, postnu a zase si poslechnu, že jsem jako malá. 

PS: Pro zasvěcené... Ty jednodílné plavky se s dětmi do vody prostě hodí více. By mi z bikin pořád koukala prsa. :) 


Ještě před měsícem jsem seděla doma celá natěšená a v duchu si balila všechny nezbytnosti na tuto neplánovanou cestu. Neplánovaná proto, neboť jsem prostě v amoku koupila levné letenky na Ibizu a vůbec jsem v ten okamžik nepřemýšlela co hlídání, práce, mé večery se skleničkou na terase, kdy jsem poslouchala souseda hrát na kytaru své milé. Prostě vše se najednou někde ztratilo. Jako jo, ty večery, nebo soused, to ještě chápu... Zapomenout ale na děti, to už je jinej level. :D

No nicméně mám skvělou tchyni a tchána, kteří na otázku "Co děláte 16 až 20.5?" odpověděli bez otázek jen "Pohlídáme je." No nejsou úžasní? Pak už šlo vše samo, tedy nešlo, hromadu jsem musela zajistit. Kuba na tyto věci nikdy nebyl. Stačí mu kartáček, dvoje trenýrky, 50 krém na slunce a popřípadě karta. Ne, není snob, je prostě takovej minimalista. :) To já jsem úplný opak. Vše je třeba naplánovat, zařídit pojištění, samozřejmě že pro oba. Donutit ho k výběru hotelu, kouknout se co je okolo a co musíme vidět, popřípadě pak mu po večer dělat prezentace, kde jsem jako co našla a tak. No větší sranda než ve Vyvolených.


U mě bylo jasné, co v batohu bude a co může v klidu zůstat doma. Jako klasická blogerka jsem vytáhla hlavně novou kameru, kterou jsem koupila za super cenu u Honzypower banku, protože člověk nikdy neví kdy bude potřebovat dobít a nechybí ani kamarád v podobě Olympusu. Klasická trojka na zachycení všeho co spatří mé oči a bude to dle mého úsudku stát za to. :)

Oblečení jsem moc neřešila, věděla jsem, že se má teplota pohybovat vysoko. Už měsíc před odletem jsem si Ibizu dala do aplikace počasí na sledování a denně koukala v jaké kose jsem a v jakém vedru se budu budit. Kuba nechápe proč to dělám ale prostě mám ráda vše pod kontrolou. Na cestu vyhrály džíny, triko a parka, kterou jsem ve finále ani nevytáhla z batohu. Jinak jsem brala košilky, kraťasy, leginy, šaty a plavky. Říkala jsem si, že pokud budu potřebovat cokoliv, prostě to v akutním případě koupím. Stála jsem si za tím, že jedu s batohem a nehodlala jsem to měnit.

Pak přišla na řadu kosmetika. Jako jo, přiznávám, že jsem nebrala skoro žádnou. Říkala jsem si, že slunce pleti jen prospěje, takže make-up a podobné blbosti jsem nechala doma. Hodila jsem si do batohu jen řasenku, věci na obočí a tvářenku. Klasika v podobě sprcháče a šampónu taky nechyběla. Vím, že na hotelu jsou většinou tyto věci ale já na to nikdy nebyla, není nad to co znáte a víte, že vám nevysuší pokožku, navíc pak u snídaně nevoníte jako půlka hotelu.

Co ale bylo nejdůležitější? Opalovací prostředky. Na ty prostě když zapomenete, jste v pr..čicích. Já osobně jsem ten typ co se opaluje sotva se na slunce podívá a k tomu jdu hned do té super čokoládové barvy (ach jo, díky genetiko).  Bohužel u moře to tak moc nefunguje a ochrana má najednou úplně jiný význam, nemluvě o Kubovi. Jako ředitel vápenky to úplně není, bohužel se sluncem je asi stejný kámoš, jako já s veškerým hmyzem. Takže jsme vsadili na jistotu, kterou známe a přibalili všem zřejmě známý Panthenol Omega. Jako přiznávám, že jsem ve finále nepoužila mléko na opalování, líbilo se mi, jak mi pokožka hnědne. Stala jsem se ale velká kamarádka spreje po opalování. První den jsem to totiž moc nevychytala a můj krk a čelo zářili až do vesmíru. Když jsem tak ale koukala ráno u snídaně na sousedy, viděla jsem, že nejsem s Kubou jediná. Sprej jsme pak nakonec půjčovali i páru, který měl terasu vedle nás a ve finále jsme jim zbytek před odletem nechali.


No suma sumáru, ve finále jsem toho netahala moc, ono na těch pár dní půl skříně nepotřebujete. Fakt nerozumím lidem, kteří při týdenní dovolené tahají dva kufry a denně se šestkrát převlíknou. Na tohle já jsem nikdy nebyla a jsem za to ráda. Kuba se taky vlezl do batohu, takže jsme ho v úterý 16. května jen hodili na záda, zavolali UBER a všechnu práci, povinnosti a jiné stereotypní věci nechali za dveřmi bytu.

A co se dělo dál? To jsem se pro vás s Kubou snažila sestříhat v následujícím videu. Takže play a potom dočíst zbytek. :) A ne, že ne. Vidím to. :D A než začnete nadávat, že je to malé, tak se vžijte do kůže člověka, který má s videem společného velké prd a je to vlastně poprvé kdy se snaží video vložit do článku. Takže pokud víte jak to zvětšit, jsem k dispozici na mailu. :)


Hezký to tam je, že? :) Jako asi tak. Ibiza je fakt party ostrov, kde se večer prostě pobavíte pokud jste ten party typ. Pokud nejste nebo máte toto party období za sebou, bude tam na vás moc naháněčů, opilých poláků (jako fakt, bylo jich tam mraky, měli snad prázdniny nebo co) a také moc moc kraválu. 
Ne, že bych byla nějaká puťka co chodí spát v deset se západem slunce a případné rušiče okřikovala s výhrůžkou nočního klidu, ale vše má své hranice. Když už drink, tak klidně na pláži nebo u bazénu hotelu. Kraválu si člověk užije dost i doma. :)

Co musíte vidět pokud se na Ibizu chystáte? 

Pevnost Dalt Vila / Přístav / Centrum 
Ano, večer patří barům, alkoholu a možná náhodným známostem. :) Den jde ale užít lépe než jen u hotelového bazénu. Procházka do centra je podmínkou. Sice byla trošku delší ale stála za to. Po cestě najdete mnoho krámu se suvenýry, hospůdky, kde se najíte za dobrou cenu a většinou velmi usměvavé lidi, kteří jsou díky prostřední plní energie, vstřícnosti a ochotou. Doporučujeme navštívit pevnost, která leží ihned u přístavu v centru. Vstup na některá místa je zdarma a výhled z vrcholu na celé město k nezaplacení. My se na ní dostali náhodou a neplánovaně. V podhradí jsme objevili ovocný trh, kde jsem si koupila prví letošní broskev a vychutnávala si jí v historickém centru. 


Formentera 
Místo, kam prostě musíte. Zpáteční lístek vás přijde na 20 eur/ osoba. Pokud vlastníte řidičák, určitě ho nezapomeňte. Můžete si totiž ihned po vylodění na ostrově půjčit skútr a lehce se dostat na tu nejkrásnější pláž, která nese jméno Playa de illetas. Jako ano, dostanete se tam i na kole nebo pešky jako my ale hodina a půl bude fuč. Šli jsme celou dobu po krásné pláži, takže to bylo příjemnější, ale i tak. Na skútru to bude větší pohoda. Pláž je dokonalá, což jde vidět už ve videu, takže o krásné fotky nebude nouze. :)


Cala Comte 
Pláž, která mi byla doporučena čtenářkou. Vyčlenili jsme si na to poslední den a konečně půjčili skůtr. Kuba byl ve svém živlu a já se pořád lepila k sedátku. :) Na pláži jsme z hotelu byli za 20 minut, takže pohodička. Do vody jsme nešli neboť bylo všude plno ale prošli jsme se po pláži, která měla dokonalý výhled na průzračně modré moře. Dali jsem si drink, řekli si, že se asi konečně vezmeme a nasedli na stoj. Původně jsme měli v plánu tam zůstat ale neboť se plány změnili, do centra jsme se vrátili tak, že jsme jeli okolo celého spodního podřeží. Objevili jsme mnoho krásných míst a asi se do sebe znovu zamilovali. Ta pohoda, slunce a čas bez dětí je prostě super.


Asi se zde už nikdy nevrátíme, neboť zde není co objevovat ale vám, kteří jste Ibizu ještě nenavštívili ji ze srdce doporučuji. Lentenky jsme koupili celkem za cca 2.800 pro oba, tedy 1.400 na hlavu. Tato cena je sice v létě nereálná ale květen nebo přelom září/října už ano. Já je ulovila na oblíbeném portálu u druhého Honzy, zde. A počasí? Celou dobu prostě vedro, kraťásky, voda ve spreji a pohoda. Bundu ani mikču jsem nevytáhla ani při večerní procházce.

Uff, konec. Omlouvám se za fotky, spíše jsem drželo v ruce buď kameru nebo ruku Kuby, takže mě to omlouvá. Věřím ale, že jste i s málem spokojení a třeba jsem vás trochu popostrčila si na tento Španělský ostrov zaletět.




IBIZA & FORMENTERA TRIP

pondělí 12. června 2017

Ještě před měsícem jsem seděla doma celá natěšená a v duchu si balila všechny nezbytnosti na tuto neplánovanou cestu. Neplánovaná proto, neboť jsem prostě v amoku koupila levné letenky na Ibizu a vůbec jsem v ten okamžik nepřemýšlela co hlídání, práce, mé večery se skleničkou na terase, kdy jsem poslouchala souseda hrát na kytaru své milé. Prostě vše se najednou někde ztratilo. Jako jo, ty večery, nebo soused, to ještě chápu... Zapomenout ale na děti, to už je jinej level. :D

No nicméně mám skvělou tchyni a tchána, kteří na otázku "Co děláte 16 až 20.5?" odpověděli bez otázek jen "Pohlídáme je." No nejsou úžasní? Pak už šlo vše samo, tedy nešlo, hromadu jsem musela zajistit. Kuba na tyto věci nikdy nebyl. Stačí mu kartáček, dvoje trenýrky, 50 krém na slunce a popřípadě karta. Ne, není snob, je prostě takovej minimalista. :) To já jsem úplný opak. Vše je třeba naplánovat, zařídit pojištění, samozřejmě že pro oba. Donutit ho k výběru hotelu, kouknout se co je okolo a co musíme vidět, popřípadě pak mu po večer dělat prezentace, kde jsem jako co našla a tak. No větší sranda než ve Vyvolených.


U mě bylo jasné, co v batohu bude a co může v klidu zůstat doma. Jako klasická blogerka jsem vytáhla hlavně novou kameru, kterou jsem koupila za super cenu u Honzypower banku, protože člověk nikdy neví kdy bude potřebovat dobít a nechybí ani kamarád v podobě Olympusu. Klasická trojka na zachycení všeho co spatří mé oči a bude to dle mého úsudku stát za to. :)

Oblečení jsem moc neřešila, věděla jsem, že se má teplota pohybovat vysoko. Už měsíc před odletem jsem si Ibizu dala do aplikace počasí na sledování a denně koukala v jaké kose jsem a v jakém vedru se budu budit. Kuba nechápe proč to dělám ale prostě mám ráda vše pod kontrolou. Na cestu vyhrály džíny, triko a parka, kterou jsem ve finále ani nevytáhla z batohu. Jinak jsem brala košilky, kraťasy, leginy, šaty a plavky. Říkala jsem si, že pokud budu potřebovat cokoliv, prostě to v akutním případě koupím. Stála jsem si za tím, že jedu s batohem a nehodlala jsem to měnit.

Pak přišla na řadu kosmetika. Jako jo, přiznávám, že jsem nebrala skoro žádnou. Říkala jsem si, že slunce pleti jen prospěje, takže make-up a podobné blbosti jsem nechala doma. Hodila jsem si do batohu jen řasenku, věci na obočí a tvářenku. Klasika v podobě sprcháče a šampónu taky nechyběla. Vím, že na hotelu jsou většinou tyto věci ale já na to nikdy nebyla, není nad to co znáte a víte, že vám nevysuší pokožku, navíc pak u snídaně nevoníte jako půlka hotelu.

Co ale bylo nejdůležitější? Opalovací prostředky. Na ty prostě když zapomenete, jste v pr..čicích. Já osobně jsem ten typ co se opaluje sotva se na slunce podívá a k tomu jdu hned do té super čokoládové barvy (ach jo, díky genetiko).  Bohužel u moře to tak moc nefunguje a ochrana má najednou úplně jiný význam, nemluvě o Kubovi. Jako ředitel vápenky to úplně není, bohužel se sluncem je asi stejný kámoš, jako já s veškerým hmyzem. Takže jsme vsadili na jistotu, kterou známe a přibalili všem zřejmě známý Panthenol Omega. Jako přiznávám, že jsem ve finále nepoužila mléko na opalování, líbilo se mi, jak mi pokožka hnědne. Stala jsem se ale velká kamarádka spreje po opalování. První den jsem to totiž moc nevychytala a můj krk a čelo zářili až do vesmíru. Když jsem tak ale koukala ráno u snídaně na sousedy, viděla jsem, že nejsem s Kubou jediná. Sprej jsme pak nakonec půjčovali i páru, který měl terasu vedle nás a ve finále jsme jim zbytek před odletem nechali.


No suma sumáru, ve finále jsem toho netahala moc, ono na těch pár dní půl skříně nepotřebujete. Fakt nerozumím lidem, kteří při týdenní dovolené tahají dva kufry a denně se šestkrát převlíknou. Na tohle já jsem nikdy nebyla a jsem za to ráda. Kuba se taky vlezl do batohu, takže jsme ho v úterý 16. května jen hodili na záda, zavolali UBER a všechnu práci, povinnosti a jiné stereotypní věci nechali za dveřmi bytu.

A co se dělo dál? To jsem se pro vás s Kubou snažila sestříhat v následujícím videu. Takže play a potom dočíst zbytek. :) A ne, že ne. Vidím to. :D A než začnete nadávat, že je to malé, tak se vžijte do kůže člověka, který má s videem společného velké prd a je to vlastně poprvé kdy se snaží video vložit do článku. Takže pokud víte jak to zvětšit, jsem k dispozici na mailu. :)


Hezký to tam je, že? :) Jako asi tak. Ibiza je fakt party ostrov, kde se večer prostě pobavíte pokud jste ten party typ. Pokud nejste nebo máte toto party období za sebou, bude tam na vás moc naháněčů, opilých poláků (jako fakt, bylo jich tam mraky, měli snad prázdniny nebo co) a také moc moc kraválu. 
Ne, že bych byla nějaká puťka co chodí spát v deset se západem slunce a případné rušiče okřikovala s výhrůžkou nočního klidu, ale vše má své hranice. Když už drink, tak klidně na pláži nebo u bazénu hotelu. Kraválu si člověk užije dost i doma. :)

Co musíte vidět pokud se na Ibizu chystáte? 

Pevnost Dalt Vila / Přístav / Centrum 
Ano, večer patří barům, alkoholu a možná náhodným známostem. :) Den jde ale užít lépe než jen u hotelového bazénu. Procházka do centra je podmínkou. Sice byla trošku delší ale stála za to. Po cestě najdete mnoho krámu se suvenýry, hospůdky, kde se najíte za dobrou cenu a většinou velmi usměvavé lidi, kteří jsou díky prostřední plní energie, vstřícnosti a ochotou. Doporučujeme navštívit pevnost, která leží ihned u přístavu v centru. Vstup na některá místa je zdarma a výhled z vrcholu na celé město k nezaplacení. My se na ní dostali náhodou a neplánovaně. V podhradí jsme objevili ovocný trh, kde jsem si koupila prví letošní broskev a vychutnávala si jí v historickém centru. 


Formentera 
Místo, kam prostě musíte. Zpáteční lístek vás přijde na 20 eur/ osoba. Pokud vlastníte řidičák, určitě ho nezapomeňte. Můžete si totiž ihned po vylodění na ostrově půjčit skútr a lehce se dostat na tu nejkrásnější pláž, která nese jméno Playa de illetas. Jako ano, dostanete se tam i na kole nebo pešky jako my ale hodina a půl bude fuč. Šli jsme celou dobu po krásné pláži, takže to bylo příjemnější, ale i tak. Na skútru to bude větší pohoda. Pláž je dokonalá, což jde vidět už ve videu, takže o krásné fotky nebude nouze. :)


Cala Comte 
Pláž, která mi byla doporučena čtenářkou. Vyčlenili jsme si na to poslední den a konečně půjčili skůtr. Kuba byl ve svém živlu a já se pořád lepila k sedátku. :) Na pláži jsme z hotelu byli za 20 minut, takže pohodička. Do vody jsme nešli neboť bylo všude plno ale prošli jsme se po pláži, která měla dokonalý výhled na průzračně modré moře. Dali jsem si drink, řekli si, že se asi konečně vezmeme a nasedli na stoj. Původně jsme měli v plánu tam zůstat ale neboť se plány změnili, do centra jsme se vrátili tak, že jsme jeli okolo celého spodního podřeží. Objevili jsme mnoho krásných míst a asi se do sebe znovu zamilovali. Ta pohoda, slunce a čas bez dětí je prostě super.


Asi se zde už nikdy nevrátíme, neboť zde není co objevovat ale vám, kteří jste Ibizu ještě nenavštívili ji ze srdce doporučuji. Lentenky jsme koupili celkem za cca 2.800 pro oba, tedy 1.400 na hlavu. Tato cena je sice v létě nereálná ale květen nebo přelom září/října už ano. Já je ulovila na oblíbeném portálu u druhého Honzy, zde. A počasí? Celou dobu prostě vedro, kraťásky, voda ve spreji a pohoda. Bundu ani mikču jsem nevytáhla ani při večerní procházce.

Uff, konec. Omlouvám se za fotky, spíše jsem drželo v ruce buď kameru nebo ruku Kuby, takže mě to omlouvá. Věřím ale, že jste i s málem spokojení a třeba jsem vás trochu popostrčila si na tento Španělský ostrov zaletět.




Když jsem si přečetla úvodník nové ELLE, který prostřednictvím šéfredaktorky Andrejky Běhounkové  otevřeně položil jednoduchou otázku, zamyslela jsem se nad tím, jak bych odpověděla. Prvně mě nic nenapadlo ale pak jsem nastavila tvář slunci, zavřela oči, nadechla se a položila si otázku nahlas. “Co mě dělá OPRAVDU šťastnou?”. Je jedno zda jde o denní rituály, padnoucí džíny nebo jen polibek na čelo od pana božského. Hlava byla najednou plná štěstí, vzpomínek a uvědomění, že je toho opravdu mnoho. Nejedná se o hmotné statky či nedosažitelné cíle, které štěstí jen představují ale o drobnosti, které jsou na dosah ruky. 


Ranní kafe do postele. Večerní přitulení. Vzduch vonící bouřkou. Letní teplé noci. Písek mezi prsty. Pohlazení. Ranní polibek. Jednoduché šaty, které dokonale sedí. Mentolový lesk na rty. Jahodové smoothie s trochou máty. Pečená pikantní zelenina. Spánek v čerstvě vypraném povlečení. Noční otevřené okno. Pivoňky. Tajná kostička čokolády. Smích. Vanilková zmrzlina. Knížka, která vám dá více než jen písmenka. Dobře vyfocená fotka. Vychlazená citronová limonáda. ON. Vůně palačinek. Čerstvé bylinky na na chlebu s křupavou kůrkou. Když mi myje vlasy. Syrové těsto na koláč. Obejmutí mých dětí. Ruka v ruce. Louky plné květů. Šumění moře. Fotografie z cest. Kuřecí polévka když mi není nejlépe. Občasná rebélie. Houpací síť. Mražené maliny v horkém dni. 

Mohla bych tady pokračovat v seznamu ještě hodně dlouho neboť těch maličkostí je tolik, že jde člověku až hlava kolem. Věřím, že takových drobností máme všichni mnoho, jen si to v tom uspěchaném čase neuvědomíme. Stále se někam ženeme a neuvědomujeme si podstatu štěstí jako takového. 

Zastavte se, nadechněte se, ulehněte třeba do trávy a najděte v sobě těch milion malých věcí, které nám vykouzlí úsměv na rtech. Buďme alespoň občas snílkem, který se snů nebojí a umí zastavit a vypnout. Přejme sobě i všem okolo jen to nej, ono na té karmě něco bude. Napište si seznam svého štěstí a když bude nejhůř, uvařte si čaj nebo otevřete skvělou láhev a čtěte. Má to blahodárné účinky. :) 


Co mě dělá opravdu šťastnou?

středa 24. května 2017

Když jsem si přečetla úvodník nové ELLE, který prostřednictvím šéfredaktorky Andrejky Běhounkové  otevřeně položil jednoduchou otázku, zamyslela jsem se nad tím, jak bych odpověděla. Prvně mě nic nenapadlo ale pak jsem nastavila tvář slunci, zavřela oči, nadechla se a položila si otázku nahlas. “Co mě dělá OPRAVDU šťastnou?”. Je jedno zda jde o denní rituály, padnoucí džíny nebo jen polibek na čelo od pana božského. Hlava byla najednou plná štěstí, vzpomínek a uvědomění, že je toho opravdu mnoho. Nejedná se o hmotné statky či nedosažitelné cíle, které štěstí jen představují ale o drobnosti, které jsou na dosah ruky. 


Ranní kafe do postele. Večerní přitulení. Vzduch vonící bouřkou. Letní teplé noci. Písek mezi prsty. Pohlazení. Ranní polibek. Jednoduché šaty, které dokonale sedí. Mentolový lesk na rty. Jahodové smoothie s trochou máty. Pečená pikantní zelenina. Spánek v čerstvě vypraném povlečení. Noční otevřené okno. Pivoňky. Tajná kostička čokolády. Smích. Vanilková zmrzlina. Knížka, která vám dá více než jen písmenka. Dobře vyfocená fotka. Vychlazená citronová limonáda. ON. Vůně palačinek. Čerstvé bylinky na na chlebu s křupavou kůrkou. Když mi myje vlasy. Syrové těsto na koláč. Obejmutí mých dětí. Ruka v ruce. Louky plné květů. Šumění moře. Fotografie z cest. Kuřecí polévka když mi není nejlépe. Občasná rebélie. Houpací síť. Mražené maliny v horkém dni. 

Mohla bych tady pokračovat v seznamu ještě hodně dlouho neboť těch maličkostí je tolik, že jde člověku až hlava kolem. Věřím, že takových drobností máme všichni mnoho, jen si to v tom uspěchaném čase neuvědomíme. Stále se někam ženeme a neuvědomujeme si podstatu štěstí jako takového. 

Zastavte se, nadechněte se, ulehněte třeba do trávy a najděte v sobě těch milion malých věcí, které nám vykouzlí úsměv na rtech. Buďme alespoň občas snílkem, který se snů nebojí a umí zastavit a vypnout. Přejme sobě i všem okolo jen to nej, ono na té karmě něco bude. Napište si seznam svého štěstí a když bude nejhůř, uvařte si čaj nebo otevřete skvělou láhev a čtěte. Má to blahodárné účinky. :) 


Patřím mezi lidi, kteří nikdy nečekají na zázrak. Věřím, že pokud se má něco stát, je třeba pro to také něco udělat. Snít totiž nestačí. Když jsem se před měsícem pustila do projektu s názvem "Stačí 30 dní?", upřímně jsem nečekala zázraky ani extra změny. Co bych taky za 30 dní po tom 30letém lenošení čekala. No světe div se, za 30 dní toho zvládlo mé tělo docela dost. Taková malá sopka, která byla celou dobu v nečinnosti, se probrala k životu.


Šla jsem do tohoto projektu s nějakým očekáváním, ale určitě to nebylo velké očekávání. Mé tělo vidělo cvičení snad jen v seriálu "Zoufalé manželky", popřípadě z letadla. Ano, tak blízké mi ještě před pár týdny bylo. Matně si vybavuji maximálně občasné kolo, brusle a jiné aktivity, které jsem zakončila točenou kofolou a párkem v rohlíku. 

Základem tedy bylo upravit jídelníček. Nešlo o radikální změny, miluji ovoce, zeleninu, maso a vše okolo toho. Bohužel největší problém bylo minimální množství jídla denně. Jednalo se totiž o oběd a večeři. Ano, slyšíte dobře. Já jinak nejedla, maximálně něco uždibovala... Takže mé tělo si z každého jídla bralo zásoby a ukládalo je přesně do míst, které jsou s tukem jedna ruka. Takže zadek vypadal jako po špatně provedené plastice, břicho jako 14 dní před porodem a zbytek těla se postupně přidával. Že to na mých fotkách tak nevypadá…? Zklamu vás. Na fotkách bylo občas tolik instagramových filtrů, že kdybych je měla použít na vymalování pokoje, půlka omítky by spadla pod tíhou všech vrstev. Ono totiž není nikdy vše tak růžové, jak se na první pohled zdá... To vám ale říkat nemusím. 


Zpět k jídlu. Všechno pečivo jsem nahradila zdravější variantou v podobě slunečnicového nebo večerního chleba. Začala jsem koukat po kvalitnějších potravinách a cukr vyměnila za stévii. Nechybělo také vynechání slazených nápojů. To pro mě bylo největší peklo. Pít vodu mi sice nějak nevadí, ale člověk se po čase všeho tak nějak přejí a přepije. Naštěstí si tělo zvyklo a já si to začala ochucovat pomerančem, mátou, ba dokonce okurkou. Ve finále se to dá, je to jen o zvyku. 
Prvních pár dnů jsem byla opuchlá jako nosorožec, ale pak to vše nějak odeznělo a já pozorovala menší změnu v oblasti břicha... Jediný hřích bylo kafe, toho jsem se prostě nevzdala a každé ráno si ho s pocitem rebelství dopřávala.  


Co se tréninku týče, to je kapitola sama o sobě. Dominik (trenér) mě nešetřil a i když jsem se snažila dělat nenápadně dlouhé pauzy, brzy mě prokoukl a nenechal mě to vzdát. Když se řekne trenér, mnoho lidí si představí vyhozené peníze a nabušeného frajera s egem velkým jako mrakodrap v Dubaji. Sama mám podobnou zkušenost, ale zde šlo o úplný opak. Na svůj věk je Dominik velmi moudrý, vnímá řeč těla a když vidí, že jedete z posledních sil, motivuje vás a nakopne. Toho jsem si na něm cenila a stále cením nejvíce. 

První lekce byla ale sama o sobě smrt. Mé tělo se nehýbalo, vše mě bolelo a když přišel okamžik, kde jsem skoro bulela při dosedu na záchod, měla jsem chuť to vzdát a oslavit svobodu s kýblem zmrzliny nebo rovnou s klasikou "vepřo, knedlo, zelo" na talíři. Má motivace a můj cíl mi to ale nedovolily. Byla bych pěkná trubka, kdybych něco začala a hned s prvním bebíčkem to vzdala... Bolelo to jako čert, ale i přesto jsem doma dala ještě 50 dřepů a zajedla to řeckým jogurtem. On i samotný fakt, že Kuba je 4 týdny fuč, mě dostatečně motivoval k tomu se překonat - ať to stojí, co to stojí. Přece ta dřina musí být někde vidět... A víte co? Je! I za blbých 30 dnů se dá zvládnou mnohé, jen tomu občas nechceme věřit a vzdáváme to. Já na tom byla podobně, ale fotky a centimetry nikdy nelžou. Váha je prd, jsou to jen čísla a vysvětlovat vám rozdíl mezi hmotností tuku a svalu zřejmě nemusím. Pokud občas brouzdáte na sociálních sítích, určitě se k vám už pár obrázků dostalo. Takže pokud máte váhu doma, zaneste ji do sklepa, na půdu, nebo ji rovnou zakopejte v lese.  

A jaké výsledky v mírách měla má 30 denní výzva? 

Na začátku projektu:Paže 34 cm / Prsa 106 cm / Pas 98 cm / Zadek 109 cm / Stehno 65 cm / Lýtko 40 cm 

Na konci projektu:Paže 32 cm / Prsa 102 cm / Pas 87 cm / Zadek 106 cm / Stehno 61 cm / Lýtko 38 cm 


Pro některé jsou možná úbytky malé, pro jiné dostačující. Je třeba si uvědomit, že záleží na mnoha aspektech, jako třeba stavba těla, poměr tuků a svalů či celková hmotnost. Pokud tedy doma přes noc nevnímáte změny a věříte v zázraky na počkání, raději to vzdejte. Výdrž je totiž věc, která má své opodstatnění.

Co bude dál? Rozhodně nekončím... Beru to celé jako začátek a věřím, že před odletem na Ibizu se zde objeví fotka v plavkách, která nebude potřebovat žádnou postprodukci.

Velké díky patří v rámci tohoto projektu i FIT UPu, který do toho šel se mnou a věřil v mé odhodlání i přes mou bouřlivou povahu, která není žádným tajemstvím. Cítím se tam skvěle, uvolněně a víc přátelský personál jsem snad nikde nepotkala. Jak jsem již jednou psala, je to místo, kde vás po ukončení tréninku poplácají po zádech, zeptají se, jak to šlo, a popřejí hezký den. Není tedy divu, že zůstávám věrná a s Dominikem plánuji další lekce. Prostě když to tam jednou poznáte, rádi se tam vracíte.

PS: Abyste věděli, o čem mluvím, můžete o víkendu čekat na Facebooku soutěž o měsíční členství a volné vstupy. Takže se tam můžeme případně sejít a dát si trénink spolu.  




Jdu s kůží na trh

úterý 28. března 2017

Patřím mezi lidi, kteří nikdy nečekají na zázrak. Věřím, že pokud se má něco stát, je třeba pro to také něco udělat. Snít totiž nestačí. Když jsem se před měsícem pustila do projektu s názvem "Stačí 30 dní?", upřímně jsem nečekala zázraky ani extra změny. Co bych taky za 30 dní po tom 30letém lenošení čekala. No světe div se, za 30 dní toho zvládlo mé tělo docela dost. Taková malá sopka, která byla celou dobu v nečinnosti, se probrala k životu.


Šla jsem do tohoto projektu s nějakým očekáváním, ale určitě to nebylo velké očekávání. Mé tělo vidělo cvičení snad jen v seriálu "Zoufalé manželky", popřípadě z letadla. Ano, tak blízké mi ještě před pár týdny bylo. Matně si vybavuji maximálně občasné kolo, brusle a jiné aktivity, které jsem zakončila točenou kofolou a párkem v rohlíku. 

Základem tedy bylo upravit jídelníček. Nešlo o radikální změny, miluji ovoce, zeleninu, maso a vše okolo toho. Bohužel největší problém bylo minimální množství jídla denně. Jednalo se totiž o oběd a večeři. Ano, slyšíte dobře. Já jinak nejedla, maximálně něco uždibovala... Takže mé tělo si z každého jídla bralo zásoby a ukládalo je přesně do míst, které jsou s tukem jedna ruka. Takže zadek vypadal jako po špatně provedené plastice, břicho jako 14 dní před porodem a zbytek těla se postupně přidával. Že to na mých fotkách tak nevypadá…? Zklamu vás. Na fotkách bylo občas tolik instagramových filtrů, že kdybych je měla použít na vymalování pokoje, půlka omítky by spadla pod tíhou všech vrstev. Ono totiž není nikdy vše tak růžové, jak se na první pohled zdá... To vám ale říkat nemusím. 


Zpět k jídlu. Všechno pečivo jsem nahradila zdravější variantou v podobě slunečnicového nebo večerního chleba. Začala jsem koukat po kvalitnějších potravinách a cukr vyměnila za stévii. Nechybělo také vynechání slazených nápojů. To pro mě bylo největší peklo. Pít vodu mi sice nějak nevadí, ale člověk se po čase všeho tak nějak přejí a přepije. Naštěstí si tělo zvyklo a já si to začala ochucovat pomerančem, mátou, ba dokonce okurkou. Ve finále se to dá, je to jen o zvyku. 
Prvních pár dnů jsem byla opuchlá jako nosorožec, ale pak to vše nějak odeznělo a já pozorovala menší změnu v oblasti břicha... Jediný hřích bylo kafe, toho jsem se prostě nevzdala a každé ráno si ho s pocitem rebelství dopřávala.  


Co se tréninku týče, to je kapitola sama o sobě. Dominik (trenér) mě nešetřil a i když jsem se snažila dělat nenápadně dlouhé pauzy, brzy mě prokoukl a nenechal mě to vzdát. Když se řekne trenér, mnoho lidí si představí vyhozené peníze a nabušeného frajera s egem velkým jako mrakodrap v Dubaji. Sama mám podobnou zkušenost, ale zde šlo o úplný opak. Na svůj věk je Dominik velmi moudrý, vnímá řeč těla a když vidí, že jedete z posledních sil, motivuje vás a nakopne. Toho jsem si na něm cenila a stále cením nejvíce. 

První lekce byla ale sama o sobě smrt. Mé tělo se nehýbalo, vše mě bolelo a když přišel okamžik, kde jsem skoro bulela při dosedu na záchod, měla jsem chuť to vzdát a oslavit svobodu s kýblem zmrzliny nebo rovnou s klasikou "vepřo, knedlo, zelo" na talíři. Má motivace a můj cíl mi to ale nedovolily. Byla bych pěkná trubka, kdybych něco začala a hned s prvním bebíčkem to vzdala... Bolelo to jako čert, ale i přesto jsem doma dala ještě 50 dřepů a zajedla to řeckým jogurtem. On i samotný fakt, že Kuba je 4 týdny fuč, mě dostatečně motivoval k tomu se překonat - ať to stojí, co to stojí. Přece ta dřina musí být někde vidět... A víte co? Je! I za blbých 30 dnů se dá zvládnou mnohé, jen tomu občas nechceme věřit a vzdáváme to. Já na tom byla podobně, ale fotky a centimetry nikdy nelžou. Váha je prd, jsou to jen čísla a vysvětlovat vám rozdíl mezi hmotností tuku a svalu zřejmě nemusím. Pokud občas brouzdáte na sociálních sítích, určitě se k vám už pár obrázků dostalo. Takže pokud máte váhu doma, zaneste ji do sklepa, na půdu, nebo ji rovnou zakopejte v lese.  

A jaké výsledky v mírách měla má 30 denní výzva? 

Na začátku projektu:Paže 34 cm / Prsa 106 cm / Pas 98 cm / Zadek 109 cm / Stehno 65 cm / Lýtko 40 cm 

Na konci projektu:Paže 32 cm / Prsa 102 cm / Pas 87 cm / Zadek 106 cm / Stehno 61 cm / Lýtko 38 cm 


Pro některé jsou možná úbytky malé, pro jiné dostačující. Je třeba si uvědomit, že záleží na mnoha aspektech, jako třeba stavba těla, poměr tuků a svalů či celková hmotnost. Pokud tedy doma přes noc nevnímáte změny a věříte v zázraky na počkání, raději to vzdejte. Výdrž je totiž věc, která má své opodstatnění.

Co bude dál? Rozhodně nekončím... Beru to celé jako začátek a věřím, že před odletem na Ibizu se zde objeví fotka v plavkách, která nebude potřebovat žádnou postprodukci.

Velké díky patří v rámci tohoto projektu i FIT UPu, který do toho šel se mnou a věřil v mé odhodlání i přes mou bouřlivou povahu, která není žádným tajemstvím. Cítím se tam skvěle, uvolněně a víc přátelský personál jsem snad nikde nepotkala. Jak jsem již jednou psala, je to místo, kde vás po ukončení tréninku poplácají po zádech, zeptají se, jak to šlo, a popřejí hezký den. Není tedy divu, že zůstávám věrná a s Dominikem plánuji další lekce. Prostě když to tam jednou poznáte, rádi se tam vracíte.

PS: Abyste věděli, o čem mluvím, můžete o víkendu čekat na Facebooku soutěž o měsíční členství a volné vstupy. Takže se tam můžeme případně sejít a dát si trénink spolu.  




Dnešní článek je věnovaný Dominikovi, který byl mou oporou v projektu "Stačí 30 dní?".  Jeho lehká buzerace (která se dá vlastně považovat za hlas mého vnitřního silnějšího já) mě vždy donutila vydat z mého lenivého těla maximum. A ačkoliv jsem ho proklínala po každém tréninku a v duchu kupovala voodoo panenku, kterou jsem každým bolavým svalem agresivně propichovala, jsem mu za tu trpělivost vděčná. Jiný trenér by to prostě nedal, prostě by to zabalil a rezignoval. Já totiž někdy dokážu být sice protivná, ale stále tak nějak mile protivná. Taková ta holka na facku, která se neustále tváří jako ten kocour, kterého najdete v nejednom filmu Shrek. :) Mňau.


No ale dost o mně, to si necháme na další článek ve kterém se koukneme na realitu v podobě centimetrů, které nikdy nelžou. Takže hned až spatří světlo světa, dám vám určitě vědět. Zatím se mrkněte na odpovědi na vaše otázky, které si pro vás Dominik připravil. 
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DOMINIK TRKAN




1) jsi volný a kolik ti je? 
Volný nejsem a je mi 21 let :)

2) proč ses stal trenérem, co tě k tomu vedlo?
Proč jsem se stal trenérem? Nikdy jsem neměl v životě něco, co by mě naplňovalo. Od chvíle kdy jsem začal cvičit jsem ve škole myslel jen na cvičení a co zlepšit ve stravě, jak cvičit efektivněji atd. když jsem šel večer spát znovu jsem snil o tom, jak cvičím a když jsem se vzbudil první věc na kterou jsem myslel bylo opět cvičení. Úplně mě to pohltilo a konečně jsem po prvé v životě věděl, co chci vlastně jednou dělat za práci. V mém okolí jsem potkával spoustu lidí, kteří jen nadávali na svojí prací na svého šéfa nebo kolegy. Nechtěl jsem být jako tito lidé. chtěl jsem dělat to co mám rád, protože jsem věděl, že to pro mě nikdy nebude práce v pravém slova smyslu. věděl jsem, že se tím jednou budu živit jen jsem nevěděl kdy to přesně bude. 

3) jak začít cvičit, když má člověk nulovou výdrž?
Je to jednoduché stačí si dávat prostě reálné cíle, mít pevnou vůli a odhodláni. je jasné, že když mám 150kg nezačnu hned sprintovat. ale začnu s rychlou chůzi ujdu 2km příště se pokusím ujit 2,2km a neustále si zvyšovat obtížnost, pokud bydlím ve 4 patře, tak nebudu jezdit výtahem, ale začnu chodit po schodech pokud to neujdu na po prvé nevadí... odpočinu si a zkusím to znovu a znovu a znovu. Samozřejmě ty cíle, které si udám musí být reálné, takové, které si dokážu splnit za velmi krátkou dobu. Spousta lidí si dá cíl, že chce za týden 5kg dole, pak toho nedosáhnou a jsou demotivovaní. Nemůžu chtít po tělu, kterému jsem 30 let jen "bral" a huntoval ho, že mi to po týdnu zdravé stravy a pohybu vrátí, tohle si spousta lidí neuvědomuje, taky to je jedna z 1. věcí, které svým klientům na prvním pohovoru vysvětluji. 

4) jaké cviky jsou ideální na boky?
Předpokládám, že chcete vědět, jak zhubnout na bocích, bohužel musím vás zklamat, ale tím, že budeme cvičit určitou partii neznamená, že v tom daném místě budu i hubnout. Tělo hubne, když je v kalorickém deficitu (musím vydat více energie, než přijmu) a kde budu hubnout ? To se zeptejte své genetiky.je to velice individuální záležitost. Někdo nejprve na zadku, někdo z břicha, bohužel některé ženy nejdříve z prsou. Tělo hubne kompletně po celém těle, ale někde to je rapidně rychlejší. Každopádně abych odpověděl na otázku, jaké cviky na boky? Volil bych stabilizační cviky např. na bosu, dřepy apod.

5) co si myslíš o mléku v kávě? 
Nejdříve bych se vyjádřil k tomu mléku. Mléko u dospělého člověka může způsobovat vícero problému, převážné zažívacích, spousta lidí má alergii na bílkovinu obsaženou z hojné části právě v mléce, kterou je casein, další problém je laktóza, drtivá většina dospělých lidí není schopno laktózu strávit a ta pak způsobuje plynatost, křeče, průjem. další věc je, že se laktóza přeměňuje v těle na jednoduché sacharidy (cukry), které se pak ukládají, v podobě tuků. Teď něco ke kávě. Můj osobní názor na kávu je velice pozitivní je to skvělí stimulant, který ovlivňuje náš nervový systém a jsme schopní se více koncentrovat, další pozitivní věc to má na metabolizmus, díky kofeinu jsme schopní spálit o trošku více tuků při naší fyzické aktivitě. Ne nadarmo je to jedna z hlavních složek všech před tréninkových suplementů a spalovačů. Kofein a mléko tam už bych moc pozitivní nebyl krom toho, že chutná výborně nám nijak neprospěje ba naopak, kávu většina z nás pije protože se potřebují probrat, ale mléko kofein v kávě znehodnotí a jeho účinky jsou malé a může zahleňovat střeva, zácpy, nadýmaní břicha atd. Za mě káva ano, ale bez mléka.

6) s čím je nejlepší začít při redukci váhy a co úplně z jídleníčku vynechat?
Redukci nejlépe započít tím, že si určím priority a cíle na základě těchto priorit a cílů bych popřemýšlel nad odbornou pomocí. Nicméně šel bych krok po kroku. krok 1 přestanu jíst sladkosti a sladké nápoje krok 2 začnu jíst pravidelně krok 3 začnu přemýšlet nad každým jedním jídlem, které sním, mělo by být vyvážené a nestrádat ani jednu složku živin krok 3. pustím li se do tvrdší diety určitě si začnu každé jídlo vážit, ať mám přehled o svých kaloriích, jestliže nehubnu musím ubrat, hubnu ale trpím a mám hlad, tak to taký není ta správná cesta, takže budu muset někde přidat. Tímto jednoduchým postupem dojde k výsledkům každý jen to chce svůj čas.

7) co je nejlepší si dopřát po tréninku krom proteinu? 
To je hodně individuální klidně bych si dopřál nějaké ovoce, ale jestliže jsem v dietě, tak bych jeho konzumaci omezil, dále už zmíněný protein, a do hodinky a půl nějaké kvalitní plnohodnotné jídlo ideálně maso s rýži, brambory nebo jiným kvalitním zdrojem sacharidů. Klidně i nějaký tuk v podobě olivového oleje

8) sestavuješ i jídelní lístky, pokud ano, tak za kolik? 
Jídelní lístky nesestavuji ale stravovací plány ano, jídelní lístek má kdejaká restaurace, co se ceny týče pro běžného klienta 899,- pokud je to nějaký náročnější sportovec tam už je cena větší a hodně individuální na požadavcích klienta.

9) potřebuji zpevnit břicho, jaké cviky jsou podle tebe vhodné? 
Různé variace sedů lehu, u začátečníků, kteří nemají vůbec zpevněný střed těla bych si dal bacha, ať to netahají zády, proto bych volil nějakou lehkou variantu např. na balonu, další jsou opět stabilizační cviky, dřepy nebo plank, tlaky s velkou osou nad ramena. Prostě téměř jakýkoliv cvik, kde zabírá střed těla. Také bych to nepřeháněl s velkým množství cviků a sérii je to poměrně malý sval a nevyžaduje, tak velkou pozornost jako jiné partie, nehledě na to, že břicho se dělá hlavně v kuchyni.

10) co si dopřát nejčastěji na večeři abych tělo nezatěžovala trávením? 
Večer bych se neobával zatíženi trávení, stejně půjdeme spát a v tu chvíli mi je jedno co se děje v mém žaludku pokud z toho nejsem těžký a špatně by se mi spalo . Proto bych volil nějaký mléčný výrobek, jako je tvaroh, Cottage (tráví se cca 6 hodin a tím postupně dodává bílkovinu po dobu spánku a nedochází ke katabolizmu, což je zjednodušeně rozpad svalových vláken popř. jestli má někdo intoleranci na laktózu, tak klidně tučnou rybu, jako je losos, ale klidně i maso. to jestli k večeři přidám i nějaké sacharidy, taky záleží na naších cílech a metabolizmu.

11) co si myslíš o zeleninových a ovocných šťávách/džusy 100%
K zelenině obecně se stavím neutrálně, já mám zeleninu rád chutná mi, ale dnes nečekejte, že vám zelenina tělu něco dá... možná stopové množství vitamínu a minerálu to stejné platí pro ovoce. Tím, jak je dnes všechno pěstováno a půda značně překyselená nebo to dozrává v letadle, při cestě do "obchodu" nemůžeme čekat zázraky, nicméně zelenina je i tak velmi dobrým zdroje vlákniny, která nám pomáhá čistit střeva, ale také nás velké množství může nadýmat. Ovoce je z velké části fruktóza a je to cukr, jako každý jiný jen s tím rozdílem, že doplňuje jaterní glykogen, který je také nezbytný pro naše správné fungováni těla, ale jeho zásoba není, nijak veliká a proto stačí opravdu málo k jeho doplnění.

12) když budu chodit jen běhat, je možné po nějaké době pozorovat změny? 
Určitě ano hlavně v kondici, jestli máme v plánu změny na těle jako úbytek tuků tam je to zase o tom dostat tělo do kalorického deficitu. Během taký můžeme spálit více svalstva jako tuků, což je ve většině případů nežádoucí efekt proto musíme dobře nastavit intenzitu, tak ať má tělo tepovou frekvenci kolem 130-140 tepů za minutu. Nebo zaměnit za přerušované sprinty.

13) co si myslíš o domácím cvičení? 
Domácí cvičení může být fajn, ale ruku na srdce koho to baví?  Dá do toho člověk opravdu 100% ? Takové to cvičení, že si doma pustím televizi a začnu u toho dělat sedy lehy a v mezi sérii si usmažím řízek nemá žádný význam.

14) k čemu je dobrý trenér? 
Trenér je dobrý k tomu aby klientovy pomohl dosáhnout výsledky (pomohl nikoliv, že je dosáhne za něj, jak si někteří myslí) trenér by měl být člověk, kterému věříte, nasloucháte jeho radám a vezmete si je k srdci, trenér by měl znát lehce i váš osobní život a převzít váš "stres" nebo obavy z výsledků za vás. Vy jen musíte důvěřovat a dělat vše podle pokynů. Samozřejmě, když vám trenér něco naordinuje, ať už ve stravě nebo v tréninku měl by vědět proč a vy se ptejte, protože i vy byste měli chtít vědět proč.







Zpovídání Dominika

středa 22. března 2017

Dnešní článek je věnovaný Dominikovi, který byl mou oporou v projektu "Stačí 30 dní?".  Jeho lehká buzerace (která se dá vlastně považovat za hlas mého vnitřního silnějšího já) mě vždy donutila vydat z mého lenivého těla maximum. A ačkoliv jsem ho proklínala po každém tréninku a v duchu kupovala voodoo panenku, kterou jsem každým bolavým svalem agresivně propichovala, jsem mu za tu trpělivost vděčná. Jiný trenér by to prostě nedal, prostě by to zabalil a rezignoval. Já totiž někdy dokážu být sice protivná, ale stále tak nějak mile protivná. Taková ta holka na facku, která se neustále tváří jako ten kocour, kterého najdete v nejednom filmu Shrek. :) Mňau.


No ale dost o mně, to si necháme na další článek ve kterém se koukneme na realitu v podobě centimetrů, které nikdy nelžou. Takže hned až spatří světlo světa, dám vám určitě vědět. Zatím se mrkněte na odpovědi na vaše otázky, které si pro vás Dominik připravil. 
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DOMINIK TRKAN




1) jsi volný a kolik ti je? 
Volný nejsem a je mi 21 let :)

2) proč ses stal trenérem, co tě k tomu vedlo?
Proč jsem se stal trenérem? Nikdy jsem neměl v životě něco, co by mě naplňovalo. Od chvíle kdy jsem začal cvičit jsem ve škole myslel jen na cvičení a co zlepšit ve stravě, jak cvičit efektivněji atd. když jsem šel večer spát znovu jsem snil o tom, jak cvičím a když jsem se vzbudil první věc na kterou jsem myslel bylo opět cvičení. Úplně mě to pohltilo a konečně jsem po prvé v životě věděl, co chci vlastně jednou dělat za práci. V mém okolí jsem potkával spoustu lidí, kteří jen nadávali na svojí prací na svého šéfa nebo kolegy. Nechtěl jsem být jako tito lidé. chtěl jsem dělat to co mám rád, protože jsem věděl, že to pro mě nikdy nebude práce v pravém slova smyslu. věděl jsem, že se tím jednou budu živit jen jsem nevěděl kdy to přesně bude. 

3) jak začít cvičit, když má člověk nulovou výdrž?
Je to jednoduché stačí si dávat prostě reálné cíle, mít pevnou vůli a odhodláni. je jasné, že když mám 150kg nezačnu hned sprintovat. ale začnu s rychlou chůzi ujdu 2km příště se pokusím ujit 2,2km a neustále si zvyšovat obtížnost, pokud bydlím ve 4 patře, tak nebudu jezdit výtahem, ale začnu chodit po schodech pokud to neujdu na po prvé nevadí... odpočinu si a zkusím to znovu a znovu a znovu. Samozřejmě ty cíle, které si udám musí být reálné, takové, které si dokážu splnit za velmi krátkou dobu. Spousta lidí si dá cíl, že chce za týden 5kg dole, pak toho nedosáhnou a jsou demotivovaní. Nemůžu chtít po tělu, kterému jsem 30 let jen "bral" a huntoval ho, že mi to po týdnu zdravé stravy a pohybu vrátí, tohle si spousta lidí neuvědomuje, taky to je jedna z 1. věcí, které svým klientům na prvním pohovoru vysvětluji. 

4) jaké cviky jsou ideální na boky?
Předpokládám, že chcete vědět, jak zhubnout na bocích, bohužel musím vás zklamat, ale tím, že budeme cvičit určitou partii neznamená, že v tom daném místě budu i hubnout. Tělo hubne, když je v kalorickém deficitu (musím vydat více energie, než přijmu) a kde budu hubnout ? To se zeptejte své genetiky.je to velice individuální záležitost. Někdo nejprve na zadku, někdo z břicha, bohužel některé ženy nejdříve z prsou. Tělo hubne kompletně po celém těle, ale někde to je rapidně rychlejší. Každopádně abych odpověděl na otázku, jaké cviky na boky? Volil bych stabilizační cviky např. na bosu, dřepy apod.

5) co si myslíš o mléku v kávě? 
Nejdříve bych se vyjádřil k tomu mléku. Mléko u dospělého člověka může způsobovat vícero problému, převážné zažívacích, spousta lidí má alergii na bílkovinu obsaženou z hojné části právě v mléce, kterou je casein, další problém je laktóza, drtivá většina dospělých lidí není schopno laktózu strávit a ta pak způsobuje plynatost, křeče, průjem. další věc je, že se laktóza přeměňuje v těle na jednoduché sacharidy (cukry), které se pak ukládají, v podobě tuků. Teď něco ke kávě. Můj osobní názor na kávu je velice pozitivní je to skvělí stimulant, který ovlivňuje náš nervový systém a jsme schopní se více koncentrovat, další pozitivní věc to má na metabolizmus, díky kofeinu jsme schopní spálit o trošku více tuků při naší fyzické aktivitě. Ne nadarmo je to jedna z hlavních složek všech před tréninkových suplementů a spalovačů. Kofein a mléko tam už bych moc pozitivní nebyl krom toho, že chutná výborně nám nijak neprospěje ba naopak, kávu většina z nás pije protože se potřebují probrat, ale mléko kofein v kávě znehodnotí a jeho účinky jsou malé a může zahleňovat střeva, zácpy, nadýmaní břicha atd. Za mě káva ano, ale bez mléka.

6) s čím je nejlepší začít při redukci váhy a co úplně z jídleníčku vynechat?
Redukci nejlépe započít tím, že si určím priority a cíle na základě těchto priorit a cílů bych popřemýšlel nad odbornou pomocí. Nicméně šel bych krok po kroku. krok 1 přestanu jíst sladkosti a sladké nápoje krok 2 začnu jíst pravidelně krok 3 začnu přemýšlet nad každým jedním jídlem, které sním, mělo by být vyvážené a nestrádat ani jednu složku živin krok 3. pustím li se do tvrdší diety určitě si začnu každé jídlo vážit, ať mám přehled o svých kaloriích, jestliže nehubnu musím ubrat, hubnu ale trpím a mám hlad, tak to taký není ta správná cesta, takže budu muset někde přidat. Tímto jednoduchým postupem dojde k výsledkům každý jen to chce svůj čas.

7) co je nejlepší si dopřát po tréninku krom proteinu? 
To je hodně individuální klidně bych si dopřál nějaké ovoce, ale jestliže jsem v dietě, tak bych jeho konzumaci omezil, dále už zmíněný protein, a do hodinky a půl nějaké kvalitní plnohodnotné jídlo ideálně maso s rýži, brambory nebo jiným kvalitním zdrojem sacharidů. Klidně i nějaký tuk v podobě olivového oleje

8) sestavuješ i jídelní lístky, pokud ano, tak za kolik? 
Jídelní lístky nesestavuji ale stravovací plány ano, jídelní lístek má kdejaká restaurace, co se ceny týče pro běžného klienta 899,- pokud je to nějaký náročnější sportovec tam už je cena větší a hodně individuální na požadavcích klienta.

9) potřebuji zpevnit břicho, jaké cviky jsou podle tebe vhodné? 
Různé variace sedů lehu, u začátečníků, kteří nemají vůbec zpevněný střed těla bych si dal bacha, ať to netahají zády, proto bych volil nějakou lehkou variantu např. na balonu, další jsou opět stabilizační cviky, dřepy nebo plank, tlaky s velkou osou nad ramena. Prostě téměř jakýkoliv cvik, kde zabírá střed těla. Také bych to nepřeháněl s velkým množství cviků a sérii je to poměrně malý sval a nevyžaduje, tak velkou pozornost jako jiné partie, nehledě na to, že břicho se dělá hlavně v kuchyni.

10) co si dopřát nejčastěji na večeři abych tělo nezatěžovala trávením? 
Večer bych se neobával zatíženi trávení, stejně půjdeme spát a v tu chvíli mi je jedno co se děje v mém žaludku pokud z toho nejsem těžký a špatně by se mi spalo . Proto bych volil nějaký mléčný výrobek, jako je tvaroh, Cottage (tráví se cca 6 hodin a tím postupně dodává bílkovinu po dobu spánku a nedochází ke katabolizmu, což je zjednodušeně rozpad svalových vláken popř. jestli má někdo intoleranci na laktózu, tak klidně tučnou rybu, jako je losos, ale klidně i maso. to jestli k večeři přidám i nějaké sacharidy, taky záleží na naších cílech a metabolizmu.

11) co si myslíš o zeleninových a ovocných šťávách/džusy 100%
K zelenině obecně se stavím neutrálně, já mám zeleninu rád chutná mi, ale dnes nečekejte, že vám zelenina tělu něco dá... možná stopové množství vitamínu a minerálu to stejné platí pro ovoce. Tím, jak je dnes všechno pěstováno a půda značně překyselená nebo to dozrává v letadle, při cestě do "obchodu" nemůžeme čekat zázraky, nicméně zelenina je i tak velmi dobrým zdroje vlákniny, která nám pomáhá čistit střeva, ale také nás velké množství může nadýmat. Ovoce je z velké části fruktóza a je to cukr, jako každý jiný jen s tím rozdílem, že doplňuje jaterní glykogen, který je také nezbytný pro naše správné fungováni těla, ale jeho zásoba není, nijak veliká a proto stačí opravdu málo k jeho doplnění.

12) když budu chodit jen běhat, je možné po nějaké době pozorovat změny? 
Určitě ano hlavně v kondici, jestli máme v plánu změny na těle jako úbytek tuků tam je to zase o tom dostat tělo do kalorického deficitu. Během taký můžeme spálit více svalstva jako tuků, což je ve většině případů nežádoucí efekt proto musíme dobře nastavit intenzitu, tak ať má tělo tepovou frekvenci kolem 130-140 tepů za minutu. Nebo zaměnit za přerušované sprinty.

13) co si myslíš o domácím cvičení? 
Domácí cvičení může být fajn, ale ruku na srdce koho to baví?  Dá do toho člověk opravdu 100% ? Takové to cvičení, že si doma pustím televizi a začnu u toho dělat sedy lehy a v mezi sérii si usmažím řízek nemá žádný význam.

14) k čemu je dobrý trenér? 
Trenér je dobrý k tomu aby klientovy pomohl dosáhnout výsledky (pomohl nikoliv, že je dosáhne za něj, jak si někteří myslí) trenér by měl být člověk, kterému věříte, nasloucháte jeho radám a vezmete si je k srdci, trenér by měl znát lehce i váš osobní život a převzít váš "stres" nebo obavy z výsledků za vás. Vy jen musíte důvěřovat a dělat vše podle pokynů. Samozřejmě, když vám trenér něco naordinuje, ať už ve stravě nebo v tréninku měl by vědět proč a vy se ptejte, protože i vy byste měli chtít vědět proč.







Používá technologii služby Blogger.
© ANGEL INSPIRATION. Design by Fearne.