Paris aneb výlet za všechny prachy ...

čtvrtek 3. července 2014

PARIS - město lásky, elegance a krásných malých voňavých pekáren. Tak takhle nějak jsem si to snila.
Realita byla ale jiná... Bylo by skvělé začít od začátku a prokousat se textem až dokonce. :)

Když jsem dostala nabídku uspořádat zájezd pro čtenářky do Paříže, byla jsem nadšená. 
Cena 1,100 kč mě mile potěšila a já se hned dožadovala dalších informací.
"Hele, asi takhle - odjezd 26.6 v 18 hod z nádraží Holešovice, noc cesta, dopoledne příjezd na konferenci. Tam si dáme občerstvení, podpoříme přítomností dobrou věc a v odpoledních hodinách směr hotel cca 15 min metrem od centra." Říkám si, ok... s dál? "Pak se ubytujeme, možnost procházky, ráno snídaně v hotelu a pak celý den až do večera free..."
No znělo to krásně, jednoduše a organizovaně. Takže jsem neváhala a vytvořila událost.
Sešlo se nás celkem 57, takže první fakt, že, nebudeme ve stejném autobuse mě překvapil ale dal se čekat.

Jenže pár dní před odjezdem se změnilo místo nástupu. Místo v 18 hod na nádraží Holešovice se čas posunul na devátou večerní a to rovnou na Florenc. V tento okamžik jsem ale netušila, že celý výlet se bude konat v duchu změn a neuvážených přesunů.

Do autobusu jsme nastoupili až v deset večer a vydali se směr Paříž. Cesta byla zničující, ono 13 hod v autobuse není žádná pohádka, ale měla jsem za to, že tak skvělá parta se skvěle zabaví a užije si cestu i za těchto podmínek. Nač nadávat, když jsme všichni věděli do čeho jdeme. Naši řidiči neměli chybu a okamžitě dostali jména Karel a Karel. :) 


Okolo jedenácté dopoledne jsme zastavili na okraji Paříže u obrovské haly a smířili se s faktem, že konferenci se prostě nevyhneme. Ale pak to přišlo... Stání ve frontě, čekání až nás všechny zkontrolují a dají nám lístky na jídlo (prostě jako někde v zemi třetího světa). Všude mix národnosti, křik, zpěv.. 
V danou chvilku mi to přišlo spíše jako demonstrace než jako konference. 


No co už, jsme tady, tak si sedneme a užijeme si to. Bohužel slibovaná čeština sluchátka neviděla ani z letadla, jídlo ala bageta s kuřecím na kari a zvláštní Cola, brrr... sotva si na to vzpomenu. 
Pokřiky, potlesk co 2 min mi za necelou hodinku přinesli ukrutnou bolest hlavy. 
Ani vzduch v hale bych vzduchem nenazvala.
Takže hned jak byla možnost opustit halu, neváhala jsem ani okamžik a vydala se s partičkou směr autobus.
Při příchodu k busu jsem se od řidičů dozvěděla, že se jede až v osm a čeká se na hlavní delegátku.
Bohužel po té se zem slehla. Takže jsme vysedávali na parkovišti a snažili se zabavit.
V okamžiku kdy se delegátka ukázala a dala nám povel směr hotel, napadla mě myšlenka, že vlastně nakonec změnila i hotel a bůh ví kam se chystáme. Vycházela jsem z faktu, že budeme 15 min metrem od centra města. Skutečnost byla ale opět jiná. Hotel bych cca hodinu od centra, takže myšlenky, že půjdeme kouknout na noční Eiffelovku apod najednou zmizely.Samotným hotelem jsem nakonec byla mile překvapena. Ubytování bylo zajištěno v hotelu IBIS. Bylo to malé, útulné, čisté...
Po sprše a vybalení některých věci se pár lidí heclo, že se půjde na procházku okolí. 
Zabrousili jsme do malé restaurace a pochutnávali si na víně.


Když se blížila jedna hodina ráno, byl čas se odhodlat k cestě zpět na hotel. Vyčistila jsem si zuby a vplula do postele společně s mým plyšákem, který mi dělal společnost. Usnula jsem jak mimino... 
Ráno snídaně, která byla hektická neboť šlo o prostor pro cca 30 lidí a nás bylo snad 150... :)

Brala jsem to ale tak, že hned jak se většina u snídaně odbaví, čekají nás jen krásy Paříže.
Ha... opět vedle...


Autobus se zbytečně ploužil městem plném semaforů, zmatků apod. Prostě katastrofa...
Do toho začalo pršet a já už měla pocit, že se brzy zhroutím ze všech změn, přeslazené snídaně a nedostatku spánku. Prostě masakr... Brala jsem ale v potaz skutečnost, že den je před námi a užijeme si to...Řidiči nás vysadili na Place de la Concorde a tady začala naše cesta toulání a poznávání.




U Eiffelovky jsme měli zastávku a dali se do focení. Jedna věž na sto možných způsobů. Všichni dělali selfie, snažili se na fotce Eiffelovku uchytit za špičku apod. Většina návštěvníků myslela stejně, takže to občas bylo velice vtipné. :) Pak nás čekal výstup do druhého patra a následně jsem chtěla výtahem na samotnou špičku pověstné věže....






Bohužel konec už nastal v druhém patře. Prní skutečností bylo , že začalo více pršet a tou druhou, že na výtah čekala fronta lidí. Takže tentokrát jsem již jednou pokořený vrchol nenavštívila.
Ale i z druhého patra byl skvělý výhled, bohužel mé nohy se stejný názor nesdílely.




Jsem ale moc ráda, že i v tomto hnusném počasí mě doprovázela sestřička, která mě dokázala vždy povzbudit a vykouzlit mi úsměv na tváři. Prostě pipííí... kdo s byl v našem autobuse, ví, jak to myslím... :D



Pecky od Vichy a La Roche-Posay neměli možnost v Paříži vykouknout na světlo světa, neboť nějak nebyla potřeba. Počasí prostě stávkovalo, tak se zásilka rozdala mezi účastníky zájezdu. Ale i tak moc děkuji za milou pozornost od výše jmenovaných značek.



Jedinou výhodu byl fakt, že bus byl nacpán pouze 30ti lidmi, takže byl prostor se trošičku natáhnout a udělat si větší pohodlí. 


Příjezd do Prahy jsem následně brala jako vysvobození. Těšila jsem se na děti, přítele, vanu a velkou postel. Žaludek byl pořád v rezignaci, takže jsem byla ráda za rohlík se salámem. :)

Shrnutí výletu
Ok, za tu cenu mi to srdce netrhalo a netrhá. Beru to jako zkušenost a přirovnám ke školnímu výletu.
Myslím, že kdyby počasí vyšlo, bylo by vše jiné a mnohem příjemnější. Nejvíc jsem byla ale naštvaná na delegátku celé akce. Vše se měnilo jak pařížské počasí. Jednou dole, jednou nahoře.
Pokud bych jela příště, tak už jen vybavená dekou, polštářem, prášky a pořádnou porcí sladkostí na nervy.

Pozitivní třešničkou na dortu byla ale posádka autobusu. Mnoho z nás si sedlo do noty a díky skvělé partě řidičů jsme se brali jako samostatná jednotka. :) Lukáš (viz. foto) byl neskutečný srandista a při zpáteční cestě nám okolo půlnoci zpíval "skákal pes přes oves". Díky vtipům a legendárním hláškám si zde zaslouží být. Pokud příště pojedu, tak jedině s ním a zadní částí autobusu. Neuvěřitelná parta plná vtipu... Přední část nepočítám, tam byl náš svět, tak trochu odlišný vtipem.. Jen prostředek nám uvadal. Ale díky cestě a náročným dnům se to dalo i čekat.



PS - Až Vás budu lákat příště do Paříže, připravte mě na nejhorší. Očekávat zlato a sklízet železo není příjemný zážitek asi pro nikoho. :)



16 komentářů

  1. to mi je dosť ľúto takejto zlej skúsenosti :/ ale došli ste v poriadku to je hlavné :) úplne ťa chápem, mňa by to tiež vytočilo keby som na niekoho mala čakať a rátať s tým že všetko pôjde podľa pôvodného plánu a nakoniec sa všetko zmení.. fotky sú pekné :) dúfam, že raz aj ja uvidím paríž na vlastné oči ! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paříž je krásná ale žít bych tam nechtěla. Jednou se tam určitě podíváš :)

      Vymazat
  2. Páni, tak to mě mrtí, že se to takhle (díky paní dlegátce) pokahňalo...ale jak říkáš, brát to jako zkušenost, ne vždy jde vše podle plánu=) Řekněme, že jste se alespoń poznaly mezi dalšími supr holkami ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, naprosto souhlasím. Plánuji se s nimi někde v létě sednou a naplánovat sólo výlet. ) Nejlépe někde v okolí :D

      Vymazat
  3. Tak tomu říkám výlet za všechny prachy! No, důležité je, že jste dojeli domů v pořádku a bez újmy (nepočítám tu psychickou kvůli změnám). Ber to jako ponaučení pro příště, protože za takovou cenu neseženeš normálně ani jízdenku do Paříže... bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No dostat stejnou nabídku i příště, tak pojedu zase. Tentokrát bez iluzí a perfektním vybavením. :)

      Vymazat
  4. Aspoň, že ste boli dobrá partia. Lebo keby sa už aj toto pokazilo, neviem, čo by som tu v tomto článku čítala. :) A aj tak ti závidím tu Eiffelovku, aj keď len z druhého poschodia. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že sladká tečna na dortu bylo prvávě to počasí. Kdyby bylo krásně, mohl to být krásný zážitek pro všechny.

      Vymazat
  5. No já bych s cestovkou (nebo zájezdem) nikam nejela :). Už několik let si každý výlet plánuji sama - vychází to lépe finančně a můžu si na místě dělat co chci (a nadávat pak můžu jenom sobě :D, ale to se naštěstí nestává).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem nad tím po příjezdu uvažovala. Příště raději do Tater. :)

      Vymazat
  6. já bych s zájezdem nikam nejela. připomíná mi to ony školní výlety, který jsem taky neměla ráda :D

    OdpovědětVymazat
  7. Tohle je důvod, proč už nikdy s žádnýma cestovkama nikam nejezdím, i když děkuji za pozvání do Paříže, znělo to lákavě a kdybych neměla Holanďana v nemocnici, jela bych. Ale jak říkám, na tyhle organizovaný věci mám taky svůj názor. Když jsem byla v Londýně, bylo to podobné. Sice to byl týden a perfektně zorganizovaný, ale sralo mě, že se nemůžu samovolně pobybovat po městě a obcházet věci, které mě zajímají. Místo toho jsme v dešti stáli hodiny u různých kostelů, kde průvodkyně povídala o původu, historii, architektech, vyhoření, znovu založení...A furt jenom lilo, teklo do bot a čekalo se na semaforech. Jinak se nemohlo nic. Jebat:-D

    OdpovědětVymazat
  8. Fotky sú úžasné! My sme so školou boli tiež na výlete vo Francúzsku. V mestách ako Saint Tropez,Cannes, Nice a Monte Carlo...Bolo to úžasné! Neskutočné zážitky a do Monaca by som s vrátila ešte raz :)
    (http://all-dreams-are-real.blogspot.sk/)

    OdpovědětVymazat
  9. Až na to, že jsem byla ta, co tam nepatřila, ehm :D, tak to beru pozitivně- minimálně to byly dny na který budem všichni vzpomínat. ;)
    Ale vrátit se tam musim, nestihli jsme s Lukášem Oblouk :( :)

    OdpovědětVymazat
  10. je tam krásne paríž je môj sen ... :-)
    http://simonechanell.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, všechny pilně před zveřejněním čtu.

Komentáře jsou moderované, takže nepanikařte když se po odkliknutí ihned nezobrazí. Po přečtení budou uveřejněny :) Děkuji za pochopení

Používá technologii služby Blogger.
© ANGEL INSPIRATION. Design by Fearne.