Giveaway - Honí vás mlsná?

sobota 29. listopadu 2014

Pamatuji si, že jako malá jsem vždy vyhlížela z okna a čekala na Mikuláše, čerta a anděla.
Většinou chodil do školky a školy, bohužel čím starší jsem byla, tím více jsem v této trojici poznávala sousedy, starší spolužáky a jednou dokonce i tátu... Néé, Mikuláš neexistuje...
V okamžiku kdy jsem odhalila tuto skutečnost, někde v hloubi duše jsem si řekla, že své děti nikdy takhle extrémně klamat nebudu.

Kecy... jsem stejná, dělám ročně ohnivou bránu z pekla, nechávám balíčky tajně za oknem a dělám překvapenou vždy, když se za okny balíčky najdou... :) Holt pro děti cokoliv... Teď už vím, jakou práci dalo rodičům připravit každou takovou "akci". A děkuji jim za to.

A aby vám nebylo líto, že v dospělosti už tak naivně na Mikuláše nevěříme, připravila jsem pro vás ve spolupráci s Orionem, sladkou giveaway. Hraje se o tři balíčky. V každém balíčku najdete nejlepší arašídovou nugetu, Mikuláše s překvapením a sladké figurky, které si klidně hoďte na stromeček.

Podmínky
- být pravidelným čtenářem a blogu a lajknout facebookovou stránku ZDE
- lajknout facebook i Orionu ZDE
- do komentářů napsat, jak si Mikuláše pamatujete vy + přidejte email

Giveaway končí 5.12



Více inspirace najdete i na mém
Follow me


36 komentářů

  1. gfc ervulenka
    fb eva richterova
    ervulenka@seznam.cz
    Pamatuji si jak k nám chodil Mikuláš, hrozně jsem se bála, vždy se jich tu vystřídalo celkem dost. Týden předem nás vždy babička učila básničky, které jim řekneme. Jednou mě dokonce soukali do pytle :-D. Navštěvovali jsme i místní akci kam chodil Mikuláš. Jeden rok jsem dokonce chodila za čerta, byla to celkem sranda. Taťka mi dal strašně velký a těžký řetěz, tak s ním to byl boj.

    OdpovědětVymazat
  2. Na Mikuláše si pamatuji jako na negativní událost.Bála jsem se,schovávala a učila se básničky.
    langmaierova1@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že většina z nás vzpomíná stejně...hlavně na ty pocity...těšení, strach, radost...dodnes vzpomínám na to, jak jsem koukala do očí čertovi a přesvědčovala sama sebe, že není opravdovej...i když ten strach opravdovej byl ;).
    A i když čert už k nám nechodí, dodnes si doma drobné sladkosti dáváme. Akorát teď už všichni navzájem, takže i maminka se své Nutely dočká ;)
    marketa.fialova10@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  4. K nám mikuláš jako takový nechodil. U nás byla tradice taková, že jsme přes den dali punčošky s mašlí na okenní parapet a večer jsme šli zkontrolovat, jestli už je "Mikuláš" naplnil. Mimochodem, jsem docela ráda, že k nám Mikuláš nechodil, protože recitování básniček nebo zpívání pro bylo vyloženě za trest. No nic, takže asi kolem 5, když už byla tma a už chodily skupinky andělů, čertů a mikulášů, jsme s naším dědou vyrazili na procházku. Chodli jsme po městě, potkávali jsme všechny ty čerty, kteří samozřejmě využili situace a strašili nás. Mělo to svoji nezaměnitelnou atmosféru....obzvlášť ty chvilky, kdy slyšíte, jak se uličkou line to čertovské blekotání, chrastění řetězů a pak se postupně vynořují stíny celé té Mikulášské skupinky a vy jim jdete vstříc a máte tak trošku strach, že vás šoupnou do pytle. Jako děcko, jsem to fakt měla strašně ráda :) skopalovabarbora@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Na Mikuláše vzpomínám ráda, vlastně to ani tak dávno není :D Vždy se mi strašně líbilo, když došel do školky a do mikulášských bot nám dávali balíčky :) Jednou byl ve školce za čerta taťka(ale vlastně si tím pořád nejsem jistá) a i tak jsem se za nimi bála jít, řvala jsem přes celou školku, protože byl fakt škaredej :D Ale mamka mě pořád ujišťovala, že by si čerta nikdy nevzala, že to taťka určitě není :D Mikuláš ve školce býval fajn :) Taky si pamatuji, jak za okny sněžilo a já si šla pro balíček, na který jsem se těšila celý den(protože jsem si byla jistá, že tam bude, když jsem byla tak hodný díte O:) :D).Pamatuji se, jak ještě dělali Mikuláše moje ségra a její kámošky,a i když jsem věděla, že to jsou ony, schovávala jsem se pod stolem :D Pak jsem byla starší a s naší partou jsme chodili dělat Mikuláše taky :) Vždy to bylo super a ráda na to vzpomínám :)
    navratilovaada01@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Oh, tolik sladkostí, mňáááám!! :)
    Jinak Mikuláš byl vždycky trošku peklo, já měla děs a rodiče to museli vydržet i s mojím řevem. Ale básnička vždy byla :D
    andrea.lekesova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. GFC Lucie Martináková
    FB Lucie Martináková
    lucie.martinakova@email.cz
    Já Mikuláše nikdy moc nemusela. Jo, dárečky byly fajn, ale vždycky jsem se modlila, aby nás Mikuláš a spol nenavštívil a vždycky jsem trnula, když jsem venku slyšela křik. :D

    Victoria´s Secret Giveaway

    OdpovědětVymazat
  9. Nejlepší sladká giveaway! :)
    Na Mikuláše vzpomínám docela ráda :) vždycky jsem řekla básničku ale byla hodně dlouhá tak mě museli naši často zastavit :D nejvíc mě vyděsil táta, který měl opravdu šerednou masku čerta kterou máme dodnes schovanou a i teď jdu kolem ní obloukem :D pamatuju si, že na mě právě on přišel, já mu řekla básničku, dal mi kokina a po pár minutách se objevil už "normálně" v obyváku a já přiběhla a říkám "Tatíí, byl tady čert ale ten byl ještě o mnohem větší než ty!! " :D táta má 190cm :))
    iw.jad@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Já naštěstí na Mikuláše nějaký velký strach nezažívala, nebo si to aspoň nepamatuju. Vždycky jsme se šli s rodiči projít a Mikuláš mezi tím dal svou nadílku na balkon. :) Jako starší jsem se převlíkala za anděla a s partou přátel jsme chodili trochu postrašit jiné děti. :) Milovala jsem to vymýšlení masek a malých balíčků z věcí, které nebudou moc drahé ale zároveň potěší děti, které náhodně potkáme na ulici.. :)

    OdpovědětVymazat
  11. GFC: lenushenka
    FB: Lenushenka Scrap
    Mikuláše si pamatuji podobně jako ty a stejně tak i já dnes udělám cokoli, aby mé děti měly tento svátek stejně hezký, jako si ho pamatuji já :)
    Lenka
    lenka_jas@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Olajkováno a sleduji :) (Alena L...)
    A já si Mikuláše pamatuju jako jeden velký strach :D Vždycky, když jsem slyšela, jak po ulici chodí čerti, tak bych nejradši zalezla pod peřinu a zůstala tam, protože jsem se jich strašně bála. Když zazvonili, nervózně jsem odříkala říkanku a byla ráda, že to mám za sebou.
    Pamatuju si, že jeden rok měl jeden čert hrozně dlouhý jazyk a bála jsem se ho o to víc :D

    Ale nic se nevyrovná tomu, když jsem našla za oknem igelitku s mandarinkami, pomeranči, adventním kalendářem a dalšími mňamkami :D :)

    luskova.alena@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  13. Vše splněno :)
    Já si na to pamatuju tak, že rodiče vždy nechávali za oknem tašku se sladkostmi. Nebo když jsem chodila na besídky, jen kvůli tomu abych ty sladkosti dostala :D A nikdy jsem se čertů nebála, připadali mi vždycky nejvtipnější, takže vždy se to obešlo bez křiku.
    Jeden rok, když jsem asi pořádně zlobila, mi rodiče za oknem nechali slupky od brambor, to jsem potom celý večer probrečela, až do té doby, kdy potom za okny byly ty sladkosti :D
    katerina.z.1998@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj ahoj, já jako dítě jsem Mikuláše prožívala velice pěkně. Pravidelně k nám chodil Mikuláš, čert a Anděl...pravidelně jsem se bála, ale za to jsem byla vždy odměněna. Dostávala jsem veliký kornout, který měl nahoře fialovou sítku a tam plno dobrot a jednou jsem dostala úžasný růžový deníček se zámečkem s vonavou tužkou, to zrovna letělo :-)), ale tomu je cca 23 let. Krásné časy......:-)) díky za možnost soutěžit o krásné ceny.

    OdpovědětVymazat
  15. ooo mňam koľko sladkostí :)
    sledujem všade už dlho :)
    nikolaorechovska@gmail.com
    na mikuláša mám veľmi pekné spomienky z dectva :) nikdy nezabudnem nato ako sme ešte bývali s babkou a dedkom v obrovskom dome, ja som mala 6 rokov môj brat 1, akurát sa snažil učiť chodiť :) prišiel dedko naobliekaný ako mikuláš, zvonil zvončekom po celom dome a ja keď som to začula začala som utekať lebo som sa bála :D môj malý brat sa v tom momente ako ma videl akosi rozchodil a tak nikto neriešil sladkosti ale to že môj brat už chodí :D :)

    OdpovědětVymazat
  16. na mikuláše jsem se vždy těšila, byla jsem hodná :D chodil i po škole, rozdával balíčky, a doma na mě vždy čekal balíček druhý, někdy poslali balíček i děda s babičkou. Hody to byly jak o velikonocích :))) a když se do toho ještě započítá sv. barbora, tak nadílka byla vždycky hojná :))) těď už na mě všichni prdí :D
    gfc Kritýnka, fb Kristýna Mencová, mencovakristyna@email.cz

    OdpovědětVymazat
  17. No tak to musím!!! :D Já na Mikuláše nevzpomínám moc ráda, vždycky jsem byla podělaná až za ušima už od 1. prosince a návštěvu tý pekelný trojice (bylo mi fuk, že mají anděla, pro mě to byli všichni satani :D) jsem pokaždý slušně ořvala. Do té doby, než jsem pod jedním hábitem poznala bráchovo boty. Pak jsem mu našla v pokoji stříbrnou hůl. A bylo po prdeli. Za tuhle lež jsem po rodičích ještě pár let požadovala plný pytle sladkostí... :D Jenže to už je dááávno, tak snad vyhraju alespoň tuhle giveaway! Pac a pusu! :)))

    theblondieverse(zavináč)gmail.com

    OdpovědětVymazat
  18. Pamatuju si, jak mi bylo ten den nepříjemně už od rána a jakmile se setmělo, zalezla jsem (většinou i s bráchou) pod stůl a děsili jsme se každého zazvonění :D Ale v paměti mám i fotku, kde ubrečeného bráchu drží anděl a já jsem celá vysmátá u čerta, tak to třeba zas tak hrozný nebylo :D
    bianca7@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  19. Moje spomienky na Mikuláša? Vždy som tušila, že sú to rodičia, kto mi plní čižmičky a veľmi som ich pri tom chcela prichytiť, ale zakaždým som zaspala :D A okrem toho sa mi vybavujú stretnutia v kulturáku, kde sme museli zaspievať alebo zarecitovať, ak sme chceli dostať Mikulášsky balíček. Boli to naše prvé vystúpenia pred publikom a vždy sme sa veľmi nasmiali z našich prednesov.
    k.hornakova@post.sk

    OdpovědětVymazat
  20. Joj, to je dobrot:-)
    Já si Mikuláše pamatuji hlavně toho jednoho, kdy jsem jako každý rok byla zalezlá před čerty a klepala se strachy, protože zase přinesou ten kouzelný proutek, se kterým stačilo jen mávnout, když jsem zlobila a hned by si pro mě přišli s pytlem! (:D)
    Nechápu, jak moc mě to ovlivňovalo a platilo to na mě 100%, stačilo se zmínit o proutku a hned jsem byla jako andílek, tenkrát jako malá jsem se dokonce těch "hrozitánských" čertů tak bála, že jsem pak celá hotová utekla se schovat za gauč, kde jsem si klekla,aby mě nenašli a strachy jsem ten gauč kousala..:DD (DOdneška na to vzpomínáíme a hrozně se mi smějou, asi kdybych se viděla, potrhám se sama ze sebe smíchy:D)
    No a povinností byla i nějaká básnička či říkanka, ta mi šla, protože jsem věděla, že za ní mi anděl "vysolí" pěknou nálož sladkostíííí!:DD
    Škoda, že dnes už to moc takové není, ty tradice, tak jak je beru já a pár lidí ještě, se vytrácejí, je to škoda, lidé se pak ochuzuzjí hrozně o nádherné vzpomínky, nejen z dětství:)
    Krásný den, Lucka:*
    lucie.syslova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  21. GFC i FB Anna Vágnerová

    Musím se přiznat, že jsem ujetá na Adventní kalendáře...ten musím mít každoročně... jinak nejvic si pamatuji, že jsem se vždy pilně učila básničku, abych dostala něco dobrého ...vždy k nám chodil strejda převlečný za čerta....a toho jsem se teda bála jak něco :-D :-D
    anna.vagnerova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  22. Veronika Moravcová :)
    Já sem se jako malinká strašně bála, vždycky sem si zalezla pod deku, když nějaký čert na nás zaklepal. Ale jednou jeden Mikuláš aspol. nasedli do auta a odjel. A já sem z toho byla strašně překvapená, protože čerti přece nejezdí autem, ale odletí do pekla! Adventní kalendáře pro mě je nutnost do tedˇ, ikdyž je mi 14 (doufám, že se mohu zapojit, rodiče souhlasí :)) Ale nesnáším takové ty laciné 20% čokoládky, které stojí asi 15,- a chutnají strašně.

    E-mail je veronika.moravcova@klikni.cz ♥

    OdpovědětVymazat
  23. To je skvělá pěkně slaďoučká soutěž :)
    Přes GFC i FB (Veru Pařízková) sleduji, like Orionu splněn
    Je mi 21, bydlím ještě u rodičů, takže každý rok na mě vždy čeká balíček za oknem a před tím jdeme na takový čertí večer, kde bývá i ohňostroj :)
    VeruKru@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  24. Kdysi jsme chodili do hasičské zbrojnice u nás ve městě a tam se sešlo několik děti a měli jsme takový malý program a pak přišel čert, Mikuláš a anděl a to byla mela potom :) Čert měl totiž blikací červené oči a koho by to jako malé dítě nevyděsilo :D. Potom k nám chodili i převlečení známí (starší sestřenky a bratránci) a teď už nikdo... Když jsme bydleli ještě v bytě, tak nám naši dali vždycky ty balíčky na roh postele (schovali pod peřinu) a ráno, když jsme se vzbudili, tak jsme je našli a začali se nacpávat dobrotama :)
    zdenka.skodova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  25. Hrála jsem hrdinku do poslední chvíle a pak prodělávala hysterické záchvaty :D
    horvathova.r94@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  26. Se ségrou jsme se vždycky učily básničky, dělaly hrdinky a nakonec jsme stejně byly strachy bez sebe. Tentokrát je úloha nadílek a strašení ve škole na naší třídě. Já budu anděl, takže morální podpora, aby z těch min. 20 čertů děti nedostaly infarkt. :D
    mea.mea@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  27. Já nevím proč, ale Mikuláše si ze svých dětských let vůbec nepamatuju :) Zato si všichni pamatují mou reakci na mého prvního Mikuláše, když mi byly necelé 3 roky. Mamka dobře zamaskovaná za čerta a babička v masce Mikuláše, která se mě ptá - jestli ta culíkatá holčička byla celý rok hodná a jestli jí něco poví, aby ty dobroty dostala...a já se podívala na Mikuláše a s úsměvem povídám: "Bába dá." No samozřejmě, že dala :D
    slahorova.m@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  28. Ahoj Lucko! Pamatuju si, jak jsem jako malá byla strašně nenasytná (haha) a chtěla jsem být obdarovaná hned 2x - na Mikuláše i na Barborku :-D mamka ale vždycky na mojí punčošku za oknem zapomněla, nebo mi jednoduše nechtěla dávat dárky dva dny po sobě, takže byla ráno vždy prázdná :-D ne, že bych z toho ale byla smutná, byla to už taková naše "tradice" dát za okno punčošku, která bude prázdná. Mikuláš byl vždy velký zážitek, chodili k nám čerti, anděl, Mikuláš a bylo to jako by byli opravdoví :-) moc se mi tyhle tradice líbily! Měj se moc hezky, Aneta. anetka.uhk@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  29. Na mikuláše si pamatuji, jenom ten hrozný strach z čertů.. Jednou jsem byla tak přisátá na topení, že jsem ho málem urvala =D a nejvíc jsem se bála, když měli čerti v jednom pytli panenku a nohy jí visely ven. =D Přitom jsem byla hodné dítě =D Ale hold posera :-)
    fb- Deniska Škvorová
    denuza93@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  30. Pamatuji si, že jsem vždycky měla strašný strach z čertů, protože jsem věděla, že jsem zrovna nejhodnější nebyla :D Jednou jsme se s kamarádkou rozhodly, že čerty postrašíme a namalovaly jsme si obličeje různýma barvama, ale když čerti přišli, tak jsem si utíkala barvy umýt a kamarádka se schovala pod stůl a nechtěla vylézt. Nakonec mám fotku s čertem, kde vypadám, jako by mě někdo zbil, protože se ty barvy pořádně nesmyly :D
    aneta.tarabasova{@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  31. Na Mikuláše si moc nepamatuji :) Vždy jsem byla ta méně bojácná než ségra, takže jsem odříkala připravenou básničku a dostala úžasný balíček!! :) Jen jednou nás ale rodiče pozlobili. Připravili nám balíčky pouze z uhlí a brambor :( :D
    fleika6@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  32. Jelikož jsme jako mála měla panickou hrůzu s čertů, že i ten den jsem se bála jít do školy, tak na mě mamka nikdy čerta nepouštěla, ale hrabání v balíčku mě vždycky bavilo a těšila jsem se na dobroty, které tam budou..jééé to bylo hezký období :)
    prusova.m.89@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  33. mal.obrazky@seznam.cz
    Už jsem staršího data vydání a můj Mikuláš obvykle býval zasněžený. Nevím, jestli si to idealizuji po tolika letech, ale opravdu většinou na Mikuláše byl sníh. Copak Mikuláš ten k nám chodil hodný a milý, anděl tenkrát nechodil myslím, že anděl začal spolu s Mikulem a čertem chodit až o několik let později, když já už věděla a byla jsem mimo jejich působnost, jelikož jsem přestala věřit a prohlédla ten podfuk s jejich nadpřirozeností :-) Ovšem čert. Ten byl děsný a děsivý. Sahal do hořících kamen a mého bratra cpal pravidelně každý rok do pytle. Jednou si dokonce vzpomínám, jak sebral mojí mamince velkou krabici v, které měla klubka na pletení a všechnu vlnu jí svýma prackama s dlouhými drápy zamotal do jednoho duhového chuchvalce. Už když se blížil po dvorku k domovním dveřím odporně blekotal a chrastil řetězem a pak ho musel Mikuláš hodně krotit, aby nás všechny neseřezal na jednu hromadu. Už týden před jejich návštěvou jsem skoro nejedla a ve stressu hledala nejvhodnější místo kam zalezu ve chvíli kdy mě čert bude honit po celém domě. Zpravidla jsem končívala schovaná pod postelí a čert se mě snažil vyšťourat pometlem ven.
    Až o mnoho let později jsem se dozvěděla, že jsme bydleli až na konci města a byli jsme tudíž poslední koho každoročně navštěvovali. Díky tomu si čert všude dal malého či většího panáčka něčeho na zahřátí a k nám přicházel již notně upraven alkoholem. No prostě byl namazaný jako dort :-)

    OdpovědětVymazat
  34. Na Mikuláše se u nás doma moc nehrálo, spíš ve školce mě čekalo trauma :D Bála jsem se čertů, strachy si nevzpomněla na žádnou básničku a slibovala, že už budu hodná :D
    Zelingerova.v@gmail.com
    FB: vendula zelingerová

    OdpovědětVymazat
  35. GFC: Klara Zakova
    FB: Klára Žáková
    klara.zakova1@seznam.cz
    Na moc z dětství si nepamatuju, ale na Mikuláše jsem určitě zažívala ten strach z čertů a trému při říkání básniček. Každopádně se mi to vše připomíná tím, když vidím pocity malých dětí v MŠ. Pravidelně chodíváme v převlecích andělů a čertů a Mikuláše s naší třídou a ostatními spolužáky do mateřské školky zpívat koledy a říkat básničky. Když do té třídy vběhnou všichni naši čerti, tak se mnoho dětí rozbrečí a když mají říkat básničku tak se moc stydí...tak takhle stejně jsem asi vypadala já :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, všechny pilně před zveřejněním čtu.

Komentáře jsou moderované, takže nepanikařte když se po odkliknutí ihned nezobrazí. Po přečtení budou uveřejněny :) Děkuji za pochopení

Používá technologii služby Blogger.
© ANGEL INSPIRATION. Design by Fearne.