Cesta za novým já...

pondělí, dubna 23, 2018

Jak jistě všichni víte, loni v tuto dobu jsem se svěřila do ruk trenéra Dominika, který mě donutil na sobě začít pracovat a ono se vážně po tom měsíci intenzivního cvičení něco dělo. Jenže jako lenivá husa jsem to přestěhováním kanceláře blíže k centru města vzdala a opět si užívala svůj styl života, který se za ten rok projevil dalším navýšení váhy, depresí a ztraceným sebevědomím.

Následně přišlo i období relaxu, užívání, změn a syndromu vyhoření (syndrom vyhoření, který se později vlastně ukázal jako mononukleóza)... No a ono to vlastně ničemu nepřidalo. Mám pocit, že jsem opak učebnicového příkladu, kdy ženy v zrcadle vidí něco horšího než to reálně vypadá. Já se vždy vidím hezká, takový průměr. Pak mě ale někdo cvakne a mé sebevědomí se schová pod deku a nehodlá vylézt ani s příslibem skvělé kávy.


S přivítáním nového roku jsem ale řekla "DOST" a pustila se do jakési seberealizace duše i skořápky. Podstoupila jsem operaci očních víček, založila živnost (dělám co mě baví), udělala řidičský průkaz a změnila pod dohledem Lucky Adamcové (trenér a nutriční poradce) svůj životní styl. Pravidelně se hýbu (ačkoliv ta první lekce mě málem zabila) a začala po x letech jíst jako člověk. Nemám na mysli konec prasáren, ale pravidelnost. Já to totiž nikdy neuměla... Dokázala jsem se vzdát snídaně, obědu a na večeři jsem měla bílej sex s ledničkou. Tento vztah nám vyhovoval a občas jsme si toto žravé uspokojení dopřávali i v noci. No, nebudu lhát... spát v podstatě v kuchyni je risk. Kuba mě občas při činu přichytil a jeho pohled mé sebevědomí přikrýval další a další přikrývkou.

Jenže teď je to vše tak nějak jiné. Lucka je profík (Dominik byl taky) ale jako ženské jí nejde moc odporovat. Chlapa prostě vždy nějak zlomíte, tam pochválíte svaly, tam uděláte ten vyčerpaný obličejík a jindy zase s prosíkem mnohé flákáte. S ženskou trenérkou je to jiné... Lucka má krásnou postavu, lichotky dokáže přijímat i s přísným výrazem a já jí vlastně nijak nechci odporovat. Tohle jsem asi ve výsledku potřebovala.


Za dobu kdy spolu cvičíme (cca 2 měsíce) vnímám velmi pozitivní změny, jak na těle, tak duši. Mám větší fyzičku, jídlo mi chutná a zkoušení velikosti M místo L je jako balzám na duši. Ano, začátky nejsou úplně easy ale pak si člověk zvykne. Říkám si, že mi to za těch 5 kilo a dohromady úbytek 23 cm stálo a stále stojí. Sice si pořád připadám jako pytel brambor (mediální šikana je smrt) ale věřím si, věřím Lucce, věřím fitku Form Factory Premium, kde si mohu za každý trénink dopřát odpočinek ve wellnes zóně (se tam chodím hlavně válet, užívat si nicnedělání). Jako ano, onu wellnes zónu mohu navštívit i tak, ale nebudu se tam chodit jen válet, ne? Bych se hanbou propadla. :) Beru to jako odměnu, kterou si po hodině s Luckou zasloužím.

A abych vám tady jen virtuálně mazala med okolo pusy, rozhodly jsme se, že pro vás s Luckou připravíme akci na Ladronce (Praha), kde si můžeme společně zacvičit a pokecat. Třeba vám Lucka padne do oka a vložíte se do jejich rukou stejně jako já před pár měsíci. Na akci se můžete přihlásit zde... Mimopražským se omlouvám a přikládám alespoň jedno z videí z jejího youtube kanálu. Takže si s námi můžete zacvičit společně alespoň prostřednictvím videa.


No a jaké jsou plány dále? Cvičit, makat, jíst dle plánu a v létě si koupit ty sakra drahé plavky ve velikosti, díky které není potřeba rozstříhat stan. Určitě to stále hodlám i dělat pod vedením Lucky, která mi mnohokrát ukázala, jak jsem nějaké cviky cvičila špatně a ničila si tím tělo. Mluvím z osobní zkušenosti.

Určitě se můžete těšit na více takových článků a pokud máte v sobotu 28.4 v 10 hod čas, přidejte se k našemu cvičení venku a třeba vás to nakopne stejně jako mě. :)



You Might Also Like

1 komentářů

Děkuji za komentář, všechny pilně před zveřejněním čtu.

Komentáře jsou moderované, takže nepanikařte když se po odkliknutí ihned nezobrazí. Po přečtení budou uveřejněny :) Děkuji za pochopení