Narozeninová realita

pondělí, června 18, 2018

Ach ty narozeniny. Mám pocit, že se mě jako bloggera snad týká povinnost vám říct, jak to bylo super, pochlubit se dary a ještě se vyfotit nejlépe na střeše Pražského hradu aby to bylo wow a cool. No, zklamu vás... nic z toho se nekoná. 

Musím uznat, že tyto narozeniny jsem vnímala jako katastrofu, která sice hezky začala i skončila ale průběh byl na ránu. Začala jsem narozeninový den snídaní s kamarádkami, takže pohoda, drby a dobré jídlo... Po rozloučení se vše ale nějak žvejklo. Jela jsem domu a po cestě byla vyzvednutá Kubou (zde se ale vše tak nějak obrací). Doma jsem byla poslána do vany nebo sprchy neboť jsem do pokoje nesměla (nebo jsem byla zpocená a smrděla?).  Naložila jsem se tedy do pěny, uvažovala nad tím co se vedle chystá a těšila jsem se na rodinný oběd. 


Když jsem vylezla, byla jsem Sebíkem a Lucinkou doprovázená do pokoje. Kytka s dortem na stole, balónky všude a Kuba, který se marně snažil zapálit prskavku. 😂 No co už, foukat tedy nic nebudu, jsem asi na foukačku stará a foukat 36 svíček bych asi nezvládla. Následně přišlo popřání, teď si uvědomuji, že mi popřáli děti ale Kuba vlastně ne (nebojte, bude hůř). Od něj jsem jen vyfasovala špendlík abych mohla píchnout balónek s dárkem. Tak ok, píchám ale nic se neděje. Pak najednou rána a všude lítaj peníze.. Že prej si mám koupit co potřebuji neboť mám vlastně všechno a nikdo neví co by mi jako udělalo radost. Ok, taky možnost... 

Děti lítají kolem stolu, sbírají peníze a Kuba bere do ruky nůž. "Miláčku, dáš si dort?" Ano, dám. Vím přece jaký bude. Je totiž z Bake shopu, kde kupujeme x let jen jeden druh, který prostě miluji (byť je vlastně určen pro děti) ale ejhle, Kuba se rozhodl pro změnu. No dala bych sem toho smajlíka opice, jak se drží za všechno možné ale blogger to nepodporuje. Pozor, pozor, podporuje. 🙈🙉🙊Dort je v kombinaci káva, čokoláda, rum... Žaludek se sevřel a s pokorou přijal co bylo.  Mám pocit, že dort si koupil Kuba pro sebe neboť je jediný kdo ho tady teď dojídá. 😤

Jdeme dál... Oběd! Jo, tak ten se ve finále taky nekonal, neboť remcání Sebíka nás naštvalo natolik, že jsem se raději převlékla do domácího a pustila se do obalování květáku. Slzy jsem se snažila potlačit ale co už, bude květák s bramborem a při pohledu na Kubu to vypadalo, že snad budeme i uklízet šatnu... Ok, ob, kde mám red bull a vodku prosím? Tohle potřebuje ten nejsilnější kalibr. 

Po obědě jsem to vzdala a usnula, nas**ná samozřejmě.... A když jsem se po pár hodinách vzbudila, říkala jsem si proč... A ejhle, Kuba vymyslel program! Pojedeme se podívat do nového obchoďáku u letiště. Bez komentáře... Tento ala obchoďák plný značek jenž mají v malíčku jen prvotřídní zlatokopky (sorry) jsem proletěla za 10 min s nechutí a touhou jít skočit někde do rokle... Jako proč já? Proč? Jsem jako v minulém životě byla masový vrah a tohle je můj trest? 

Sedám do auta a prosím Kubu o zastavení v bageterii. Prostě jsem si potřebovala spravit chuť skvělou tomatovou polévkou... Rozkaz byl uposlechnut! Stojím ve frontě, ohlížím se za celým dnem a říkám si, že jsem ho měla raději prospat... "Co to bude?" Dala bych si ty dvě nové bagety v menu (pro Kubu a děti) a velkou tomatovou polévku (sotva jsem to dořekla, polkla jsem)... Objednáno, zaplaceno a čekáme... "Číslo 46?" Ano, to jsem já (už jsem se viděla s jídlem na odchodu)... "Omlouváme se ale poslední tomatovou polévku jsem nyní vydal paní, která byla před vámi. Mohu vám dát tu z pečených paprik?".... WTF? (slušný překlad: Co to sakra má být?! - píše google) No, pamatuji si, že jsem kývla, dala papír Kubovi a šla k autu... Regulérně už se slzami v očích... 

Po příjezdu domu jsem si šla odevzdaně sednout s cigaretou (nekuřte, není to zdravé) na terasu a přála si aby na mě spadlo letadlo... Crrr, crrrr... pojď dolů. Ok, tak odevzdaně zase vstávám a utíkám k brance... A kdo tam stál? Kamarádka s kytkou dělanou z klobásky, sýru a lahví vína... Díky bože... Díky za kamarádky... Za ráno, které jsem po jejich boku začala a i skončila...

PS: Hele, narozeniny jsou super ale někdy se to prostě nepovede. Ty moje bych nejraději letos smazala z kalendáře... Bylo to šílené a je mi z toho smutno ještě teď... Prosím, politujte mě! Nebo mi do komentářů napište, že je nemáte vždy jak z magazínu "Narozeninové dokonalé oslavy" ať se necítím jak vůl... Díky 

PS2: Ještě maličkost pro případné rejpaly... Já vážně nejsem náročná na údržbu... Potřebuji jen někdy snídani do postele, pohladit a místo hovadin doma třeba vyrazit ven... Jen ať v tom máme všichni jasno... 

PS3: Pokud jste čekali fotky, omlouvám se ale ono jako vážně nebylo co fotit... 😂 Jo a fotka ze snídaně je taky z archívu. Když jste s kamarádkami, na fotky není přes věčně kecání čas... 

PS4: Začnu to dělat asi jako ostatní blogerky a vytvořím si narozeninový Wish list s očekáváním, že pak mi vše dorazí se vzkazem, jak jsem skvělá... To je dobrý nápad, ne? 






You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář, všechny pilně před zveřejněním čtu.

Komentáře jsou moderované, takže nepanikařte když se po odkliknutí ihned nezobrazí. Po přečtení budou uveřejněny :) Děkuji za pochopení